Vítejte v kabinetu Amy Petersnové

ZÁSADY SBĚRU A ÚSCHOVY LÉČIVÝCH ROSTLIN

Důležitým předpokladem úspěšného sběru léčivých rostlin je dobrá znalost jednotlivých druhů. Sbírejte pouze ty léčivé bylinky, které stoprocentně znáte a poznáte!

Velmi důležitá je také vhodná doba pro sběr. Nesbírejte proto za deště, ráno za rosy a vlhka. Při manipulaci s čerstvě natrhanými rostlinami je třeba dávat pozor, aby nedošlo k zapaření, a tím k jejich znehodnocení. Pro přenos bylinek používáme prodyšné materiály.

Léčivé rostliny sbíráme v jejich přirozeném prostředí, vyhýbáme se sběru léčivek v blízkosti silnic, měst a mudlovských továren, jež mohou být zamořeny nejrůznějšími exhaláty. Z daného místa sebereme pouze tolik bylinek, aby byla zachována možnost jejich další regenerace a rozrůstání.

Jednotlivé části rostlin, které se sbírají:

A) Květ – Odštipováním, odstřiháváním. Po usušení dejte květy neprodleně do uzavřené nádoby, aby nedošlo k napadení hmyzem a tím ztráta kvality.

B) List – Otrháváním popř. strháváním z větviček. Před sušením je vhodné u některých druhů listy pomačkat a tím umožnit přístupu vzduchu, listy snáze uschnou.

C) Nať – Natí rozumíme část rostliny tj. stonky včetně listů a květů. Sbíráme vždy na počátku rozkvětu a to vrchní olistěnou část o délce 25-35 cm.

D) Kořen – Dobýváme zpravidla na podzim nebo na jaře v době vegetačního klidu, kdy mají kořeny největší váhu. Větší kořeny rozřízneme, usnadníme tak jejich usušení.

E) Plody – Sbíráme vyzrálé a dobře vybarvené. Nepřípustné jsou plody plesnivé nebo zbarvené jinak, než mají být.

Bylinky sušíme nejlépe na sítech, rozprostřené v tenké vrstvě ve stinných a dobře větraných místnostech. Pouze kořeny a plody dosoušíme uměle. Sušení na slunci je až na některé výjimky naprosto nevhodné! Správně usušená rostlina se příliš nedrolí,  při pokusu o ohnutí se láme a má přibližně svoji původní barvu.

Skladování léčivých rostlin - Po usušení necháme bylinky několik dní vydýchat. Dobře vysušené části rostlin uchováváme v uzavřených nádobách či pytlích, aby nedošlo k nežádoucímu zvlhnutí. Uložené byliny si vždy označíme názvem a rokem sběru, aby nemohlo dojít k jejich záměně.

PRAVIDLA PRO KOMBINACE LEKTVARŮ

V této kapitole se seznámíme s tím, jaká pravidla je nutné při smíchávání lektvarů dodržovat. Pokud má někdo pocit, že se obejde bez nich, měl by si urychleně rezervovat místo na hřbitově.

1. Pravidlo teploty – toto pravidlo nám říká, že nelze kombinovat lektvary zastudena. Nejnižší teplota, při které je možno kombinaci provést, je 35 stupňů Celsia. Výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze lektvary s dlouhou dobou zrání, které by zahřívání mohlo znehodnotit. Maximální teplota doposud nebyla stanovena.

 2. Pravidlo hustoty – toto pravidlo nám říká, že řidší lektvar vždy přiléváme do lektvaru hustšího. V opačném případě by nám mohl lektvar z kotlíku vystříknout, což by například u jedu či kyseliny nebylo nic příjemného.

3. Pravidlo postupného míchání – toto pravidlo nás nabádá, abychom při kombinaci lektvarů nikam nespěchali. Postupně přiléváme, pokud možno a není-li uvedeno jinak, tak ideálně za stálého pomalého míchání. Je také důležité rovnoměrně rozlít nově přidávaný lektvar po celé hladině kotlíku.

4. Pravidlo postupu – toto pravidlo hovoří o tom, že přiléváme vždy lektvar s méně náročným postupem přípravy do toho, jehož příprava je komplikovanější; jinak řečeno, lektvar, jehož příprava obsahuje méně kroků, přiléváme do lektvaru, jehož příprava obsahuje kroků více. V případě tohoto pravidla se ale velice často dostaneme do konfliktu s teorií hustoty, a proto je bezpodmínečně nutné vědět, že teorie hustoty má před pravidlem postupu vždy přednost.

5. Pravidlo složení - efektivita výsledku bude o dost vyšší, pokud výchozí lektvary mají podobné složení. Nesourodé lektvary se kombinují poměrně špatně, ošemetná je také kombinace dvou podobně silných lektvarů. Existují i lektvary, jejichž účinek by se zkombinováním vyrušil, pokud by vám rovnou nevybouchly. Velice nerady se v tomto ohledu mají jedy, které na sebe reagují velice agresivně. Pokud jste se rozhodli tuto radu ignorovat, odpočívejte v pokoji.

PŘÍSADY - ROSTLINNÉ

JATERNÍK

-nápomocný při všech jaterních onemocněních (zejm. při tvrdnutí, zánětu, rozpadávání, zvětšení a slabé funkci jater)

-užíván k zastavení tvorby kamenů a písku v žlučníku a žlučových cestách

-léčba podrážděného žlučníku, sleziny

-močopudný prostředek

-prospívá při některých nemocech močového měchýře, vhodný na čištění krve v moči

-v léčitelství doporučovány čerstvé listy zevně na rány, pohmožděniny a otoky

-použitelné části jaterníku podléšky: list a květ

-období květu: duben až květen

BARVÍNEK

-Užíván k léčbě srdce a cévního systému, vysokého krevního tlaku

-vede ke snižování hladiny bílých krvinek

-vzhledem k jedovatosti nesmí být užíván dlouhodobě a v nadměrném množství

SCVRKLOFÍK

-rostlina podobná vlčímu máku

-rozpoznání: jeden z jejích okvětních plátků je vždy o něco větší než ostatní

-využívané části: hlíza

ÚPONICE JEDOVATÁ

-rostlina s velmi houževnatými kořeny

-20 – 40 cm dlouhé listy pokryté váčky se smrtelně nebezpečným jedem

-při styku s ní důležitá obezřetnost, protože kromě své jedovatosti dokáže člověka sevřít a uškrtit nebo rozmačkat hrudník

PŘÍSADY – TVOROVÉ

HŘÍMAL

-magický tvor podobající se růžové ještěrce

-chodí pouze po zadních nohách

-při námluvách vydává charakteristický hromu podobný zvuk

-dorůstá výšky až jeden metr

-do lektvarů se přidává nejčastěji jeho kůže

VÍLA

-nezvykle krásná žena obdařena kouzelnickou mocí se světlými vlasy

-její zpěv působí omamně na muže

-v lektvarech užíván její vlas pro jeho doslova „okouzlující“ účinky

HIPOGRYF

-tvor, jehož tělo je tvořeno přední polovinou obrovského orla a zadní polovinou koně

-dá se ochočit jen velmi obtížně

-v lektvarech se nejčastěji využívají drápy

KRYSÍ TONIKUM

Kategorie: Vnitřní lektvar.

Přísady: dvacet chlupů z černé krysy, krysí ocásek, krysí očička

Příprava: Chlupy krysy vložíme do prázdného kotlíku a na ohni chlupy v kotlíku spálíme na popel. Poté zalejeme třemi deci vody a přivedeme k varu za stálého míchání proti směru hodinových ručiček. Jakmile odvar z chlupů zcela zčerná, vhodíme celý ocásek a počkáme, dokud se nerozpustí a odvar nezhnědne. Poté v prstech rozmačkáme obě očička a vhodíme do lektvaru. Lektvar zcela zmodrá a zabublá. Jakmile dobublá, odstavíme z ohně a necháme vychladnout. Pak lektvar zrůžoví.

Efekt: Léčebný odvar pro krysy.

AZTÉC

Kategorie: Vnitřní LR

Přísady: Mandragora, Pryskyřičník, Kuklík, Zemědým, Krvavec, Plamének

Příprava: Mandragoru je nutné nastrouhat na jemný prášek, což vyžaduje delší dobu, proto se voda v kotlíku nechává vařit na mírném ohni. Jakmile je Mandragora nastrouhaná a voda vařící, přidá se do kotlíku a nechá se deset minut povařit. Pryskyřičník se s Kuklíkem přidává jemně nakrájený a ošetřený od listů v poměru 3:5, toto se nechává vše dalších deset minut povařit. Následně se přidává pouze kořen Zemědýmu a to bez bočních úponků - lektvar je nafialovělé barvy až do červena - povaří se pět minut. Krvavec s Plaménkem se přidávají celkově a lektvar získává purpurovou barvu. Nyní se musí lektvar míchat 3x doleva, 2x doprava a 5x doleva a to po dobu tří minut.

ÚVOD DO ALCHYMIE

Alchymie je považována za jednu z nejstarších věd kouzelnického světa. Význam a záměr tohoto předmětu má mnoho podob. S určitostí sem můžeme zařadit téměř většinu mýtů o vyšších silách. Za místo vzniku alchymie je považován Egypt. Alchymie se zakládá zejména na experimentálních metodách. Vychází z nauky o příbuznosti a přeměnách látek a zaměřuje se na proces zdokonalování přírody, zkoumá přirozenost těl a jejich proměňující se sílu. Úsilím alchymisty je dosáhnout završení přírodních dějů a participace na nich, čímž lze dojít k vysvětlení souvztažností těchto procesů. Své snahy alchymisté označují jako Velké Dílo (Opus Magnum). Příklady alchymistických vynálezů : Kámen mudrců, kámen oživení, elixír věčného života

HISTORIE ALCHYMIE

Kořeny alchymie je možno hledat ve Starověkém Egyptě, odkud taky pochází slovo alchymie. Prvotní podobou alchymie byla pyrotechnologie, tedy věda o ohni. Skutečný začátek ale můžeme hledat v městě Alexandrii, které bylo v tom čase symbolem vzdělání a vědy. Alchymie samotná v tom čase nebyla příliš považovaná za vědu a to hlavně v důsledku obrovského tajnůstkářství.

HERMES TRISMEGITOS

Hermes Trismegitos ( „třikrát velký" anebo "třikrát mocný") byl legendární mág, kterému se ještě doteď připisuje vznik Alchymie a nejen jí. (tzv. hermetické vědy). Připisuje se mu 42 knih, z čehož 36 obsahuje veškerou egyptskou filozofii a zbytek se zaobíral alchymií léčení, kterou dodnes poznáme v podobě kouzelnického léčitelství. Podle mnohých legend se měl stát i vynálezcem egyptského písma, či dokonce tajuplné pečetě, kterou mohl dosáhnout vzduchoprázdna ve skleněné trubičce (hermeticky uzavřená). Nejdůležitější kniha, která se pokládá za základ celé alchymie, se jmenuje Corpus Hermeticum.

HOMUNKULUS

Můžeme přeložit jako človíček. Jedná se o jeden z nejzásadnějších snů alchymistů už od středověkých dob. Homunkulus má na první pohled vypadat jako člověk, jen několikanásobně silnější a odolnější. A právě kvůli jeho údajné síle se ani do dnešních dob alchymisty nevzdali tohoto snu a stále se pokoušejí o jeho vytvoření.

Například Arnald z Villanovi tvrdil, že k výrobě homunkula se má použít moč. Agripp z Nettesheimu uváděl, že nejlepší surovinou, kterou můžeme použít na výrobu, jsou vejce. A nakonec jistý Paracelsus se urputně zastával teorie, že homunkula můžeme vyrobit pomocí shnilého mužského semene, ke kterému se na konci přidává 80 kapek lidské krve, po které následně vzniká malé dítě zvané homunkulus.

NICOLAS FLAMEL

Nicolas Flamel se řadí mezi jedny z největších a nejvýznamnějších alchymistů této i předešlé doby. Je to doteď jediný známý výrobce kamene mudrců a taktéž i elixíru života, který se svojí manželkou vytvořil.

Skutečný zlom nastal až v momentě, kdy se mu při jednom z jeho obchodů do rukou dostala kniha jménem: "Kniha Abrahama žida". Jak sám dosud vzpomíná, první, co v ní mohl vidět, bylo množství podivných symbolů, které ne nutně dávaly smysl. Spis samotný měl jen 21 stran, ale trvalo týdny, než skutečně dokázal rozpoznat alchymistické návody.

Kámen mudrců - Kámen mudrců je kouzelný předmět, který dokáže přeměnit bezcenné kovy v ryzí zlato a také vytvořit elixír života, který prodlužuje mládí (Při jeho pravidelném užívání nemůžete zemřít přirozenou smrtí). O jeho vynalezení se snažilo mnoho kouzelníků, ale první, komu se to podařilo, byl právě Nicolas Flamel na pomezí středověku a novověku.

JOHN DEE

Žil převážně v šestnáctém století. Svými alchymistickými spisy (převážně o golemech), které se dochovaly dodnes, nám vypráví o alchymii, která byla dříve. Právě z nich vyvozujeme, že se do dnešních dnů moc neměnila a její vývoj je pomalý a stálý.

Prameny nám potvrzují, že byl obratný, co se tvoření umělého života týče, a vlastnil rozsáhlé panství. V dětství zažíval chudobu, což byl možná taky jeden z důvodů, proč se pokoušel vytvořit umělé zlato. To se mu povedlo až v dospělosti, s jedním problémem. Jeho zlato nebylo pravé a už vůbec ne stálé. Účinky kouzelného elixíru, ve kterém se kámen postupně měnil ve zlato, vyprchávaly poměrně rychle. Většinou byl efekt pryč v rozmezí 2-3 hodin.

Důležité pro něj bylo osudové setkání s Nicolasem Flamelem. Chvíli spolu spolupracovali na výrobě kamene mudrců, a když Nicolas získal knihu Abrahama žida, pokusil se mu ji neúspěšně ukrást. V souboji s ním přišel o ucho a toto zranění ho pronásledovalo po zbytek života. Aby své zranění skryl, začal nosit dlouhou paruku. Až do své smrti si činil nárok na kámen mudrců. Zemřel v Anglii. Když se opitý vínem svalil ze židle, spadla mu paruka a odhalila jeho chybějící ucho. Jaká náhoda, že tímto způsobem se dříve značili podvodníci a tak byl (tehdy dvorní alchymista) oběšen.

ZMENŠOVACÍ DRYÁK

Kategorie: Vnější lektvar

Přísady: Sedmikráskové kořeny, scvrklofík, krysí slezina, housenky, šťáva z pijavic.

Příprava: Do kotlíku postupně přidáme pár kapek šťávy z pijavic, nařezané housenky, jednu krysí slezinu, oloupaný scvrklofík a najemno nakrájené sedmikráskové kořeny. Pozor, musí být zachováno toto pořadí!!! Pak necháme lektvar asi 10 minut vařit a na hodinu odstavíme.

Efekt: Zmenšuje do desetinásobku původní velikosti.

ZVĚTŠOVACÍ DRYÁK

Kategorie: Vnější lektvar

Přísady: Sedmikráskové kořeny, scvrklofík, krysí slezina, housenky, šťáva z pijavic.

Příprava: Do kotlíku postupně vhodíme najemno nakrájené sedmikráskové kořeny, oloupaný scvrklofík, jednu krysí slezinu, nařezané housenky a pár kapek šťávy z pijavic. Pozor, musí být zachováno toto pořadí!!! Pak necháme lektvar asi 10 minut vařit a na hodinu odstavíme.

Efekt: Zvětšuje do trojnásobku původní velikosti.

LEKTVAR NA ČIŠTĚNÍ RAN

Kategorie: Vnější lektvar

Přísady: 3 odměrky vody, 1 pero fénixe, 6 denivek, 2 kapky levandulového oleje, 4 slimáci, 1 čajová lžička žluči z pásovce

Postup: Vlijeme do kotlíku vodu a žluč z pásovce, načež postavíme kotlík nad plamen a přivedeme k varu. Mezitím si nakrájíme slimáky a rozmělníme denivky. Jakmile tekutina v kotlíku začne vřít, přidáme do ní slimáky, denivky a pero z fénixe. Zamícháme devětkrát po směru hodinových ručiček a necháme pět minut se vařit. Poté zamícháme devětkrát v protisměru – lektvar by měl být modrý – přikapeme levandulový olej, odstavíme z ohně a necháme vychladnout. Lektvar by měl v mezičase trochu zhoustnout a zfialovět.

Efekt: Tento lektvar funguje jako silné a účinné antiseptikum na téměř všechny rány. Není náročný a není určen ke konzumaci, nýbrž se jím potírá poraněné místo. Při dotyku s kůží tvoří slabý dým a lehce štípe.

LEKTVAR PROTI VRÁSKÁM

Kategorie: Vnější LR.

Přísady: Nestařec, Tolita s kořenem bez bočních úponků, Šťáva ze stonku a kořene Ambrozie

Postup: Nestařec vložíme do vroucí vody, po uvaření vyjmeme. Pak přidáme tolitu nakrájenou na malé kousky, vaříme do rozvaření. Přidáme šťávu, podle toho, jak chceme zastavit vrásky.

Nevýhoda: Při častém používání se jeho účinnost snižuje

Efekt: Odstraňuje vrásky.

DOKRVOVACÍ LEKTVAR

Kategorie: Vnitřní lektvar.

Přísady: Jaterník, Stonek s listy Kontryhele, Květy Áránu, Barvínek

Postup: Stonek Kontryhele a květy Áránu vložíme do hmoždíře, utlučeme. Tuto směs vložíme do odvaru z Barvínku, občas zamícháme, po změnění barvy lektvaru přidáme Jaterník. Necháme odstát několik hodin.

Efekt: Po zraněních doplňuje chybějící krev, dokud se nevytvoří nová.

LEKTVAR NEPOUŽITELNOSTI

Kategorie: Vnější lektvar

Přísady: Kořen scvrklofíku, odvar úponice jedovaté, sedmikráskové kořínky a kůže z hřímala.

Příprava: Do odvaru z úponice jedovaté nasypeme nasekané sedmikráskové kořínky a nastrouhanou kůži hřímala. Necháme tři hodiny vařit a přidáme kořen scvrklofíku (v jednom kuse). Pak necháme hodinu odstát.

Efekt: Způsobuje nepoužitelnost hůlky na dobu dvou hodin.

ANTI - AKNÉ

Kategorie: Vnější lektvar

Přísady: výtažek z vilínu virginského (2 odměrky), rozemleté dračí drápy (2 vrchovaté lžičky), rozemleté bílé okvětní lístky růže (4 zarovnané polévkové lžíce), šťáva ze dvou rohatých hlemýžďů

Postup:Výtažek z vilínu přivedeme k varu a za míchání po směru hodinových ručiček k němu přisypeme rozemleté dračí drápy. Následně postupně přidáváme rozemleté okvětní lístky způsobem jedna lžíce, pět zamíchání v protisměru atd. Vaříme zhruba pět minut, přesná doba se liší v závislosti na rychlosti vypařované tekutiny – měla by jí zmizet většina. Poté snížíme plamen na minimum a krátce směs podusíme, než k ní přidáme vymačkanou šťávu z hlemýžďů. Odstraníme z dosahu tepla a směs mícháme do chvíle, dokud se z ní nestane pastovitý krém a dokud nevychladne.

Získaný krém skladujeme v plechové krabičce s víčkem nanejvýš jeden rok, při delší době by se požadované účinky mohly zvrátit o sto osmdesát stupňů.

Efekt: Zázračný – a hlavně fungující – krém na akné a jiné kožní vady. A rozhodně bezpečnější než pochybné domácké metody.

DRMOLÍCÍ DRYÁK

Kategorie: Vnitřní lektvar

Přísady: listy horečníku (3 kusy), kávové boby (4 kusy, drcené), žluč z pásovce (dvě odměrky),špetka máty

Postup:Začíná se horečníkem, který pomalu podusíme v mírně vroucí vodě. Jakmile směs nabude jasně zelené barvy, přidáme čtyři rozdrcené zralé kávové boby, zamícháme pětkrát po směru hodinových ručiček a mávneme hůlkou nad hladinou proti směru hodinových ručiček. Následně přidáme dvě odměrky žluči z pásovce a zamícháme třikrát po směru hodinových ručiček. Vyčkáme, než lektvar nebere okrovou barvu, pokud ji nabere – když ne, nepostupovali jsme správně – přidáte mátu.

Barva správně připraveného lektvaru má být svěže jarně zelená, ale odstín se může měnit v závislosti na množství přidané máty, která slouží ke zmírnění trpkosti lektvaru. Není udáno přesné množství přidané máty, ale je důležité, aby objem nepřesáhl jednu odměrku. 

Efekt: Lektvar způsobující u poživatele nekontrolovatelné blábolení nesmyslů. 

ZPÍVAJÍCÍ ROZTOK 

Kategorie: Vnitřní lektvar

Přísady: 2 oloupané žaludy, 2 žihadla rotulice, sušený lžičník (2 špetky)

Postup: Vodu v kotlíku přivedeme k varu a mezitím si v hmoždíři rozdrtíme oloupané žaludy. Ty potom vsypeme do kotlíku a dvakrát zamícháme proti směru hodinových ručiček. Necháme po dvě minuty projít varem, pročež do kotlíku přihodíme rotuličí žihadla a dvanáctkrát zamícháme po směru hodinových ručiček. Dvanáct minut pomalu dusíme a pak přidáme sušený lžičník. Zamícháme dvakrát v protisměru, odstavíme z plamene a necháme vychladnout.

Efekt: Nutí uživatele po určitý čas (záleží na kvalitě ingrediencí a množství požitého lektvaru) nekontrolovatelně zpívat všechno, co se pokusí vyslovit.

LEKTVAR LEHKOMYSLNOSTI

Kategorie: Vnitřní lektvar 

Přísady: půl odměrky červeného vína, 1 odměrka medu, 6 listů libečku, 4 listy horečníku, špetka sušeného lžičníku

Postup: Do kotlíku s vodou nalijeme víno a přivedeme k varu. Následně přidáme do tekutiny med a mícháme po směru hodinových ručiček, dokud se zcela nerozpustí. Listy libečku i horečníku nakrájíme najemno a přidáme do kotlíku, pročež povaříme pět minut a během této doby lektvar nijak nemícháme. Vhodíme do kotlíku špetku lžičníku, zamícháme třikrát po směru, dvakrát v protisměru a odstavíme kotlík z plamene.

Efekt: V základu relativně bezpečný lektvar, při jehož umírněném požití zažije uživatel pocit lehké hlavy bez starostí a možná slabý pocit závratě. S větším požitým množstvím se účinky samozřejmě násobí.