Úvod a Dějiny Alchymie
ÚVOD DO ALCHYMIE
Alchymie je považována za jednu z nejstarších věd kouzelnického světa. Význam a záměr tohoto předmětu má mnoho podob. S určitostí sem můžeme zařadit téměř většinu mýtů o vyšších silách. Za místo vzniku alchymie je považován Egypt. Alchymie se zakládá zejména na experimentálních metodách. Vychází z nauky o příbuznosti a přeměnách látek a zaměřuje se na proces zdokonalování přírody, zkoumá přirozenost těl a jejich proměňující se sílu. Úsilím alchymisty je dosáhnout završení přírodních dějů a participace na nich, čímž lze dojít k vysvětlení souvztažností těchto procesů. Své snahy alchymisté označují jako Velké Dílo (Opus Magnum). Příklady alchymistických vynálezů : Kámen mudrců, kámen oživení, elixír věčného života
HISTORIE ALCHYMIE
Kořeny alchymie je možno hledat ve Starověkém Egyptě, odkud taky pochází slovo alchymie. Prvotní podobou alchymie byla pyrotechnologie, tedy věda o ohni. Skutečný začátek ale můžeme hledat v městě Alexandrii, které bylo v tom čase symbolem vzdělání a vědy. Alchymie samotná v tom čase nebyla příliš považovaná za vědu a to hlavně v důsledku obrovského tajnůstkářství.
HERMES TRISMEGITOS
Hermes Trismegitos ( „třikrát velký" anebo "třikrát mocný") byl legendární mág, kterému se ještě doteď připisuje vznik Alchymie a nejen jí. (tzv. hermetické vědy). Připisuje se mu 42 knih, z čehož 36 obsahuje veškerou egyptskou filozofii a zbytek se zaobíral alchymií léčení, kterou dodnes poznáme v podobě kouzelnického léčitelství. Podle mnohých legend se měl stát i vynálezcem egyptského písma, či dokonce tajuplné pečetě, kterou mohl dosáhnout vzduchoprázdna ve skleněné trubičce (hermeticky uzavřená). Nejdůležitější kniha, která se pokládá za základ celé alchymie, se jmenuje Corpus Hermeticum.
HOMUNKULUS
Můžeme přeložit jako človíček. Jedná se o jeden z nejzásadnějších snů alchymistů už od středověkých dob. Homunkulus má na první pohled vypadat jako člověk, jen několikanásobně silnější a odolnější. A právě kvůli jeho údajné síle se ani do dnešních dob alchymisty nevzdali tohoto snu a stále se pokoušejí o jeho vytvoření.
Například Arnald z Villanovi tvrdil, že k výrobě homunkula se má použít moč. Agripp z Nettesheimu uváděl, že nejlepší surovinou, kterou můžeme použít na výrobu, jsou vejce. A nakonec jistý Paracelsus se urputně zastával teorie, že homunkula můžeme vyrobit pomocí shnilého mužského semene, ke kterému se na konci přidává 80 kapek lidské krve, po které následně vzniká malé dítě zvané homunkulus.
NICOLAS FLAMEL
Nicolas Flamel se řadí mezi jedny z největších a nejvýznamnějších alchymistů této i předešlé doby. Je to doteď jediný známý výrobce kamene mudrců a taktéž i elixíru života, který se svojí manželkou vytvořil.
Skutečný zlom nastal až v momentě, kdy se mu při jednom z jeho obchodů do rukou dostala kniha jménem: "Kniha Abrahama žida". Jak sám dosud vzpomíná, první, co v ní mohl vidět, bylo množství podivných symbolů, které ne nutně dávaly smysl. Spis samotný měl jen 21 stran, ale trvalo týdny, než skutečně dokázal rozpoznat alchymistické návody.
KÁMEN MUDRCŮ - Kámen mudrců je kouzelný předmět, který dokáže přeměnit bezcenné kovy v ryzí zlato a také vytvořit elixír života, který prodlužuje mládí (Při jeho pravidelném užívání nemůžete zemřít přirozenou smrtí). O jeho vynalezení se snažilo mnoho kouzelníků, ale první, komu se to podařilo, byl právě Nicolas Flamel na pomezí středověku a novověku.
JOHN DEE
Žil převážně v šestnáctém století. Svými alchymistickými spisy (převážně o golemech), které se dochovaly dodnes, nám vypráví o alchymii, která byla dříve. Právě z nich vyvozujeme, že se do dnešních dnů moc neměnila a její vývoj je pomalý a stálý.
Prameny nám potvrzují, že byl obratný, co se tvoření umělého života týče, a vlastnil rozsáhlé panství. V dětství zažíval chudobu, což byl možná taky jeden z důvodů, proč se pokoušel vytvořit umělé zlato. To se mu povedlo až v dospělosti, s jedním problémem. Jeho zlato nebylo pravé a už vůbec ne stálé. Účinky kouzelného elixíru, ve kterém se kámen postupně měnil ve zlato, vyprchávaly poměrně rychle. Většinou byl efekt pryč v rozmezí 2-3 hodin.
Důležité pro něj bylo osudové setkání s Nicolasem Flamelem. Chvíli spolu spolupracovali na výrobě kamene mudrců, a když Nicolas získal knihu Abrahama žida, pokusil se mu ji neúspěšně ukrást. V souboji s ním přišel o ucho a toto zranění ho pronásledovalo po zbytek života. Aby své zranění skryl, začal nosit dlouhou paruku. Až do své smrti si činil nárok na kámen mudrců. Zemřel v Anglii. Když se opitý vínem svalil ze židle, spadla mu paruka a odhalila jeho chybějící ucho. Jaká náhoda, že tímto způsobem se dříve značili podvodníci a tak byl (tehdy dvorní alchymista) oběšen.