Bylinkářství 6. a 7. ročník
Skripta pro výuku Bylinkářství 6. a 7. ročník
Kýchavice
Jedná se o zelenou rostlinu s robustními listy, která je široká, ale nízkého vzrůstu. Má silnou lodyhu, tedy stonek, a působí velmi odolně. Tuto bylinku najdeme hlavně ve vyšších nadmořských výškách, protože jde o skalní rostlinu. Má ráda teplo, ale občas roste i v blízkosti vodních toků.
Rod Kýchavice (Veratrum) zahrnuje více než 50 druhů. Mezi nejznámější patří Kýchavice bílá a Kýchavice černá, ta je však v našem podnebí velmi vzácná. U nás se vyskytuje maximálně pět druhů, přičemž většina z nich je jedovatá. Je důležité být při sběru opatrný, protože se používají například do lektvarů proti angíně, ale nesprávné dávkování může být nebezpečné.
Z rostliny se vyráběl sirup, který se používal již v dávných dobách. V Evropě se tradičně využíval k léčbě paralýzy, údajně po uštknutí hadem nebo jako součást kouzelnických rituálů. Kýchavice se také používala při léčbě duševních poruch, což bylo tehdy vzácné. Bohužel, kvůli své jedovatosti, která tehdy nebyla známa, mohla při vyšších dávkách způsobit smrt psychicky nemocných lidí.
Zajímavost z historie: Někteří kouzelničtí historikové se domnívají, že Alexander Veliký zemřel právě na předávkování kýchavicí. Existují také legendy, podle nichž ji čarodějnice používaly k vyvolávání démonů.
Paulovnie – čínský císařský strom
Paulovnie plstnatá (Paulownia tomentosa) pochází z Číny. Jak už její název napovídá, čínští císaři si ji nechávali vysazovat na císařských nádvořích. Věřili, že pokud na strom usedne bájný fénix, přinese vládnoucí rodině štěstí. Zda se jejich přání někdy vyplnilo, však zůstává dodnes neznámé.
Paulovnie je také symbolem ženství. V Číně se tradičně vysazovala při narození dívky, a když se měla vdávat, její výbava se vyráběla právě ze dřeva této paulovnie.
Tyto stromy se pěstují především pro nádherné shluky květů a velké, nezvyklé listy, které působí dekorativně. Paulovnie roste velmi rychle a její dřevo je mimořádně kvalitní, má nízký obsah vody, neabsorbuje vlhkost, je lehké, odolné vůči červotoči a měkké, což ocení zejména řezbáři. Dřevo téměř neobsahuje suky, a proto se využívá k výrobě:
- hudebních nástrojů
- nábytku
- lyží, lodí
- ultralehkých letadel
Paulovnie dorůstá výšky 10 až 15 metrů, kvete v květnu a červnu. Teprve po odkvětu nasazuje velké, sytě zelené listy o velikosti 30 až 50 cm. Květy mohou být téměř bílé, růžové nebo sytě modrofialové a mají příjemnou vůni.
Díky velké ploše listů je rostlina schopna extrémně rychlého růstu. Listy se využívají jako hodnotné krmivo pro zvířata, ale také ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu.
Léčivé účinky paulovnie
V Asii je paulovnie již po staletí známá svými léčivými vlastnostmi. Používají se především listy a med z květů.
- Listy pomáhají při léčbě žlučníku, jaterních a ledvinových onemocnění. Mají jemnou chuť připomínající vanilku a přidávají se i do kosmetických přípravků.
- Med z paulovnie je nejen chutný, ale také účinný při léčbě bronchitidy a dalších respiračních onemocnění. Podporuje metabolismus, trávení a stejně jako listy má příznivý vliv na játra a žlučník.
Řasavka bažinatá
Řasavka bažinatá je tajemná rostlina, která roste převážně v oblastech s vlhkou půdou a v bažinách. Je výjimečná svou barvou a tvarem, bývá tyrkysová nebo zelená, velmi nízká a často téměř neviditelná. Právě její nenápadnost z ní činí nebezpečného obyvatele mokřadů.
Řasavka má dlouhé, pružné výhonky, které se v bažinatém prostředí zavrtávají hluboko do půdy. Jsou neobyčejně silné a mají pevný stisk. Pokud člověk nešťastně spadne do bažiny, kde tato rostlina roste, většinou nemá šanci přežít. Řasavka se kolem něj omotá, vytvoří jakýsi „obal“ a jedinou možnou cestou ven bývá otvor na horní nebo dolní straně, přičemž dolní bývá často jedinou dostupnou.
Její obranný mechanismus připomíná ďáblovo osidlo, ale s jedním zásadním rozdílem: drtí svou oběť bez přestání, i když se jí člověk snaží uklidnit nebo neklade odpor.
Přestože je smrtící, pěstování řasavky je velmi snadné. Je nenáročná, stačí ji zalévat dvakrát až třikrát týdně. Plodí drobné nazelenalé bobule, které při stisknutí uvolňují nazelenalou šťávu se sladkokyselou chutí. Pokud je šťáva žlutá, plody ještě nejsou zralé.
Borůvka obecná
Borůvka je hustě rozvětvený, ale spíše nízký keřík, který se vyskytuje téměř po celé Evropě. Na horkém jihu se jí však příliš nedaří. Preferuje chladnější a vlhčí podmínky. Nejčastěji ji najdeme v nížinách, skrytou v lesním podrostu, kde tvoří rozsáhlé porosty.
Plody borůvky jsou drobné černomodré bobule, které dozrávají od června do září. Jsou oblíbené nejen pro svou chuť, ale i pro léčivé účinky. Pomáhají při střevních potížích, zlepšují zrak a posilují imunitu.
Mudlovská rostlina? Ale kdepak...
Borůvka je všeobecně považována za zcela nekouzelnou rostlinu, známou každému mudlovi. Skutečnost je však mnohem záhadnější. Z neznámých důvodů se občas stává, že některé plody z téhož keře jsou pro mudly naprosto neškodné, zatímco jiné mohou způsobit krátkodobé bezvědomí.
Dotyčný mudla, který si nasbírá právě ty „špatné“ borůvky a začne je hned zobat, náhle omdlí. Po chvíli se probere, zmatený, s pocitem, že zakopl a vysypal borůvky. Bez podezření pokračuje dál v cestě, aniž by tušil, co se právě stalo.
Teorie a spekulace
Kouzelničtí badatelé zatím nedokázali přesně vysvětlit, proč se některé plody chovají jinak. Existují domněnky, že borůvka reaguje na magickou energii v okolí, nebo že její účinky souvisejí s fázemi měsíce. Jiní tvrdí, že jde o obranný mechanismus rostliny, který se aktivuje pouze u nečarovných jedinců.