Bylinkářství 6. a 7. ročník
Skripta pro výuku Bylinkářství 6. a 7. ročník
Brečtan popínavý
Břečťan je popínavá, vytrvalá rostlina se zelenými stonky a listy. Délka stonek může být až 15 metrů, přičemž roste většinou na domech v polostínu až stínu. Břečťan však najdeme i v lese, kde se rozrůstá po stromech nebo na zemi.
Plody této rostliny jsou tmavě modré nebo černé bobule, které slouží jako potrava pro ptáky. Pro lidi a savce všeobecně jsou však jedovaté. Slouží jako domov pro drobných živočichů a ptáků, břečťan samotný se využívá jako přikrývka budov - v létě slouží jako izolace a při dešti chrání stěny před nasáknutím vlhkosti. Je to symbol nesmrtelnosti a v antickém Řecku byl prodávaný při svatbě.
Bobule mohou vyvolat průjem a při požití většího množství mohou ohrozit člověka na životě. V malém množství se sušený list (droga) používá při sirupů proti kašli. Droga však obsahuje směs toxických látek, proto není vhodné užívat ji používat dlouhodobě. Neříká se tomu droga jen tak
Lekno bílé
Lekno je trvalka, která se vyskytuje na hladinách stojatých nebo mírně tekoucích sladkých vod. Je zvláštní tím, že jeho květ spolu s velkým listem plave na hladině těchto vod a tím je (nejčastěji jezera) zdobí.
Oddenek má zasazen v bahnitém dně, ze kterého vyrůstají dlouhé stopky napojené na velké kulaté listy zelené barvy. Stopky mohou mít délku až 3 metry, květ má průměr 10 až 20 centimetrů, přičemž může mít bílou, červenou, ale i růžovou barvu. Kvete od června do srpna, v průměru dva až sedm dní. Přezimuje pouze oddenek. V případě, pokud ji chceme pěstovat, potřebujeme dostatečně hlubokou vodní nádrž s hloubkou v rozmezí 70 až 150 centimetrů.
Rostlina obsahuje alkaloid nufarin a glykosid nymfalin, ve starém Egyptě patřila k důležitým rituálním rostlinám. Možná proto, že mírně jedovatá s halucinogenními účinky.
Rdesno ptačí, Truskavec
Tato bylinka není příliš známá, avšak do některých lektvarů je nezbytná. Je známa také pod jménem Truskavec. Roste na suchých i vlhkých půdách, nejčastěji však na ušlapaných místech, například na dvorech, na málo používaných cestách apod. Vyskytuje se i jako plevel na polích, mezích, kolem potoků apod.
Truskavec ptačí je stará léčivá rostlina, která odpradávna sloužila k zastavování krvácení.
Dnes ji používáme spíše pro stahující účinky zejména při katarech žaludku, střev a dalších podobných onemocněních trávicí soustavy. Jako jedna z mála bylin vyhání a rozpouští močové kameny a zvyšuje krevní tlak. Dále má truskavec protizánětlivé a močopudné účinky.
Čaj z truskavce je výborný při onemocnění kloubů, dně, revmatismu i při některých ženských nemocech. Truskavec je také účinný při léčbě tuberkulózy a při chronickém onemocnění dýchacích cest. Ale překvapivě má pozitivní vlivy i na cukrovku a horečky. Na vnější použití je silný odvar z truskavce výborný při omývání těžce se hojících, mokvajících a hnisavých ranách, na které můžeme přikládat i celé rozmačkané nebo spařené byliny.
Forma obkladu, nejlépe přes celou noc, se doporučuje na krví podlité oči. Úplně mladé výhonky a listy můžeme využít do míchaných salátů, polévek a omáček Důležité je i jeho fungování v některých lektvarech, kde má své nenahraditelné místo, ale nebudu vám říkat, jaké lektvary to jsou, k nim se včas dostanete u kolegů na lektvarech.
Jeřáb ptačí / Ruje / Wiggentree
Ruje je magický druh jeřábu ptačího. Jeřáb je opadavý keř nebo strom, který dorůstá do výšky až 5 metrů. Dřevo této dřeviny je pevné a ohebné, využívá se v truhlářství a na přípravu lektvarů. Na těchto dřevinách také žijí kůrolezy, proto takové dřevo může být použito v hůlkařství. Pro přípravu lektvarů používáme kůru a plody.
Plody jsou malé červené bobulky, které také slouží jako potrava pro ptáky. Dostatečně měkké je sbíráme v období od září do listopadu, přičemž můžeme sbírat i listy a květy, ale ty v období průběhu května. Plody musíme konzumovat po tepelné úpravě, v syrovém stavu jsou nejedlé a jedovaté. Mohou způsobit podráždění sliznice žaludku, nevolnost, zvracení nebo dokonce mohou poškodit ledviny. Léčivé vlastnosti jsou takové, že pomáhají při menstruačních potížích, stimulují činnost vaječníků, díky čemuž pomáhají při řešení problémů s neplodností. Také zmírňují problémy trávicí soustavou, při léčbě průjmu či při léčbě problémů, které vznikají z celiakie.
Ruje má specifické magické vlastnosti. Vyzařuje energii, která odhání bytosti černé magie, proto pokud v lese najdeme ruji, můžeme bezpečně vědět, že nás v noci za úplňku nenavštíví vlkodlak. Rovněž kůra tvoří základní složku léčivého Rujového elixíru.
Rujový elixír
Dvě vrchovaté dvojhrstě kůry Jeřábu ptačího
půl hrníčku vody
300 g cukru
250 g včelího medu
Kůru jeřábu velmi jemně nastrouháme, přidáme vodu, cukr a včelí med. Za stálého míchání všechno vaříme na mírném ohni, až vznikne zahuštěná tekutina. Horkou ji naplníme do lahviček a po vychladnutí uložíme do chladna.
Etiopské scvrklofíky
Kouzelný listnatý keř, který je původem z Etiopie. Kořeny má agresivní, proto dokáže prožívat v jakýchkoliv podmínkách. Plody mají fialovou barvu a květiny rostou přímo v nich.
Po stažení povrchové slupky vytvářejí fialovou tekutinu, která je následně použita jako surovina při přípravě lektvarů. Z této šťávy připravujeme smršťující lektvary popřípadě lektvar k vyvolání euforie. Listy mají magické a hlavně léčivé účinky a také jsou používané při přípravě lektvarů.
Skřipoklapka
Magická rostlina, která má všechny části těla fialové - kromě listů, ty mají pochopitelně zelenou barvu. Sice se řadí mezi rostliny vřeštící (podobně jako Mandragora), ale její vřískot není smrtící. Způsobuje mdloby, proto je při manipulaci s touto rostlinou nutné používat ochranu uší.
Tělo této rostliny se skládá z mohutné, pevné stonky ze které vyrůstají zelené listy srdcovitého tvaru s hladkým okrajem. Na konci rostliny se nachází fialový puk, který dokáže tato rostlina svévolně otevřít - jsou to její ústa. Rostlina je vnímavá - cítí bolest, potěšení, strach a podle těchto emocí vydává specifické zvuky, které se po čase dají rozpoznat v závislosti na jejich intenzity. Díky tomu známe co rostlina pociťuje.
Kýchavka – Řebříček bertrám
Nezaměňujme s kýchavic. Toto je druh kouzelné a kvetoucí rostliny rodu Archillea. Roste v Evropě a Severní Americe, stonky a listy mají zelené barvu a okvětní listy kvítku jsou sněhově-bílé.
Rostlina se používá jako přísada při výrobě různých lektvarů. Také slouží jako okrasná a její listy se dají použít jako repelent proti hmyzu. Je však toxická pro dobytek, koně a ovce. Ze sušených listů této rostliny dokážeme připravit kýchací prášek a pokud z listů provedeme odvar, pomáhá při problémech s trávicí soustavou, vylučování či oběhové soustavy. Rovněž je účinná vůči bolesti zubů, kdy stačí tyto listy žvýkat.
Kouzelnický ganglion
Jedna ze vzácných rostlin, typická pro Dálný východ. Přesné specifika nebo vlastnosti této rostliny nejsou známy, protože existence této rostliny se týká anekdoty čarodějů, který putovali na východ a údajně na ni narazili. Podle těchto anekdot roste na rybníku, čili se jedná o sladkovodní rostlinu, která má velký plod v tvaru žárovky a z vrchu její vyrůstají podlouhlé listy. Plod je krvavě rudým barvy a pulzuje, čili vydává střídavé světelné signály. Kokrétní magické účinky této rostliny nejsou známy, ale je to velmi silná magická přísada, která je použita i na přípravu elixíru všeho potenciálu.
Úponice jedovatá
Úponice jedovatá je zelená až hnědá rostlina, která se pohybuje na malých tlustých výhoncích. Samotné tělo tvoří výhonky, na jejichž koncích je velké klepeto, které se snaží sníst vše, co je živé. Také ostny, které rostlinu pokrývají, jsou jedovaté a smrtící, díky čemu je mimořádně nebezpečná.
Herbologové vedou dlouhé debaty na tému, jestli je úponice rostlina nebo zvíře, jisté je ale jenom to, že jsou navzdory svým rostlinným vlastnostem chovány jako mazlíčci, případně zbraně a pasti. S úponicí je potřeba zacházet mimořádně obezřetně, nikdy totiž nevíte, kdy se rozhodne na vás zaútočit.
Třepotavec / Flitterbloom
Třepotavec můžeme pěstovat doma v květináči, ale i na zahradě. Je to druh kouzelné, vlhkomilné rostliny, která je podle teorii některých bylinkářů vzdáleným příbuzným ďábloveho osídla. Toto mínění mají, protože jsou si tyto dvě rostliny podobné. Kromě toho, že rostou ve vlhkých lokalitách, mají pohyblivé, zelené výhonky, které se podobají chapadlům sytě-zelené barvy. Mohou dorůstat až 80 centimetrů.
Samo o sobě je řepotavec rostlina nevnímavá, respektive přímo nereaguje na vnější vzruchy, ale pokud dojde k narušení jejího rostlinného těla, může zaútočit svými výhonky. Těmi obmotá narušitele (ruky, nohy .. to co zaútočilo) a začne ho mačkat – samozřejmě, Třepotavec není schopen nikoho vážně zranit, tedy alespoň kromě škůdců. Pokud výhonky jemně natřeme jakýmkoli jídlem a hlodavec se zakousne, třepotavec je schopen tohoto škůdce usmrtit. Při pěstování si proto musíme dávat pozor na to, když začnete zkracovat jeho výhonky a stejně ho musíme pravidelně zalévat.
Taxonomie
Taxonomie v širším smyslu je teoretická i praktická klasifikace (rozdělování) živých organismů do hierarchicky uspořádaných souborů. Spadá sem identifikace a pojmenování organismů na základě jejich vlastností a předpokladů vztahů druhů v průběhu evoluce.
Základní taxonomické kategorie jsou: říše, kmen, třída, řada, čeleď, rod, druh.
Taxonomie má následující součásti:
nomenklatura = pojmenování organismů
klasifikace = zařazování do skupin podle jednotlivých pravidel
Binomická nomenklatura
Při pojmenovávání druhů organismů se používá tzv. binomická nomenklatura, čili dvouslovné pojmenování. Název druhu se tedy skládá ze dvou slov - první slovo udává rod a říká se mu rodové jméno. Druhé udává druh a říkáme mu se druhové jméno.
Důležité názvy bylinek na zapamatování:
○ Pampeliška lékařská -> Taraxacum officinale
○ Máta peprná -> Mentha x Piperita
○ Zázvor lékařský -> Zingiber officinale
○ Rulík zlomocný -> Atropa belladonna
○ Kontryhel obecný -> Alchemilla vulgaris
○ Jmelí bílé -> Viscum album
○ Kopřiva dvoudomá -> Urtica dioica
Fotosyntéza
Fotosyntéza je proces zachytávání energie slunečního záření a jejího využití na fixaci oxidu uhličitého v zelených rostlinách za účelem vzniku sacharidů. Při fotosyntéze se v buňkách rostlin přijatá energie světelného záření spotřebuje na vznik organických látek z těch anorganických. Organismy, které zajišťují svoji potřebu energie pomocí fotosyntézy, se nazývají autotrofní, resp. fotoautotrofní.
Fotosyntéza se z hlediska existence současného života pokládá za nejdůležitější proces na Zemi. Má také vícero fází a to:
• Světelná fáze – probíhá v složitých fotosyntetických procesech spojených s příjmem (absorpcí) světelné energie a jejím zpracováním.
• Tmavá fáze – probíhá v několika sekundárních fotosyntetických procesech spojených s fixací uhlíku a přeměnou uhlíku anorganického (CO2) na organický (sacharidy).
U rostlin mírného pásma probíhá takzvaný calvinův cyklus. U energeticky bohatých rostlin na cukry probíhá takzvaný Hatch-slack cyklus. U sukulenty probíhá takzvaný CAM cyklus (pouštní rostliny)
Vlastnosti fotosyntézy:
• Vyžaduje světlo
• Probíhá pouze za účasti asimilace pigmentů
• Probíhá v chloroplastech (tylakoidech)
• Je to syntéza anorganických látek (vznikají látky organické)
• Oxid uhličitý se spotřebovává
• Kyslík se uvolňuje
• energie se spotřebovává