Vítejte v kabinetu Amy Petersnové

Skripta pro výuku 4. a 5. ročníku bylinkářství

Mimbulus Mimbletonia

Mimbulus Mimbletonia je ostnatá rostlina řadící se pod sukulenty (kaktusovité). Zdužnatělý stonek, spíše podlouhlý, dorůstá malé výšky, maximálně 10 centimetrů. Původ této rostliny je na blízkém východě, v oblasti Mezopotámie/Asýrie, na břehu řeky Tigris. Tato rostlina je čistě pouštní, vyskytovala se spíše na přechodu tamních pouští a stepí u Tigridu. Nejsou známky o tom, že by se usadila mimo tuto lokalitu. Preferuje polohlinité suché stepi a roste výhradně na slunných stanovištích. Dnes už je tato rostlina spíše pokojová.

Rostlina je vytrvalá, jakmile se někde usadí, vydrží tam třeba i několik let. Vzhled rostliny se dá popsat jako obyčejný malý kaktus s výrazně šedivým zabarvením. Po celém povrchu nadzemní části rostliny se nacházejí malé jamky, ze kterých rostou vždy tři jehlice, do různých stran. Tyto jehlice slouží k obraně rostliny, stejně jako tmavě zelená tekutina, jež je nazývána mrvomíza, která z ostnů začne stříkat kdykoliv, kdy se rostlina cítí ohrožená. Tato tekutina je charakteristická svým silným zápachem. Podzemní část rostliny není tolik výrazná, jelikož z důvodu minimální potřeby vody, a hlavně častém kořenění do písčitých půd nemá hluboké kořínky.

Rostlina jako celek se využívá hlavně pro dekorativní účely, je zvyklá na teplotu vzduchu okolo 24 °C (cca 75 °F). Zároveň, mrvomíza, která jí proudí z ostnů, se používá jako přísada do některých lektvarů.

Máta peprná

Máta peprná je vytrvalá bylina, jedna z nejstarších léčivek, známá již ve starém Egyptě. Pravděpodobně pochází ze západní Evropy, konkrétně z Anglie. Roste na březích, v příkopech a běžně se pěstuje v zahradách.

Kvete od července do září. Ve volné přírodě se vyskytuje jen zřídka. Nejlépe se jí daří ve vlhké půdě v polostínu, ale snese i sušší a slunná místa. Ze semen obvykle nevyrostou životaschopné rostliny, nejlépe se množí dělením trsů, řízky nebo oddenky, obvykle na jaře nebo na podzim.

Máta potřebuje hodně prostoru, proto se často pěstuje v květináčích, aby nezastínila ostatní rostliny. Jakmile se rozroste, nevyžaduje téměř žádnou péči.

Sběr

• Čerstvé listy lze trhat celé léto.
• Nať se stříhá těsně před květem, ideálně v poledne, kdy obsahuje nejvíce silic.
• Za příznivého počasí může rostlina dorůst znovu a být sklizena podruhé.

Účinky

Máta peprná má blahodárné účinky na trávicí systém:

• odstraňuje křeče,
• podporuje vylučování trávicích šťáv,
• působí protizánětlivě a proti nadýmání,
• podporuje funkci jater, slinivky břišní a žlučníku.

Při inhalaci pomáhá při zánětech dýchacích cest. Obsahuje mentol, který vyvolává pocit chladu a znecitlivuje, čímž zmírňuje svědění a další nepříjemné pocity.

Mátový čaj se podává při nechutenství, stresu, nespavosti a bolestech hlavy.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ 

 Čaj

3 lžičky řezaných sušených listů přelijeme ½ litrem vařící vody, necháme 15 minut louhovat. Pijeme neslazený, 2 šálky denně.

Mátové bonbóny proti kašli

Ingredience:

• 120 g medu
• 100 g krystalového cukru
• 2 lžíce velmi silného mátového čaje
• šťáva z poloviny citronu

Postup: Med, cukr a citronovou šťávu vaříme, dokud při zkoušce drátěným očkem nevznikne tzv. velká perla (kapka na talíři ztvrdne). Přidáme 2 lžíce silného mátového čaje nebo mátové šťávy s lihem (1:1), krátce povaříme. Hmotu vylijeme na navlhčenou nebo namaštěnou desku, krájíme mokrým nebo namaštěným nožem na kostičky. Po ztuhnutí ukládáme do uzavřených sklenic, aby bonbóny nezvlhly.

Bonbóny pomáhají při kašli a nachlazení.

Jmelí bíle

Jmelí bílé roste roztroušeně jako poloparazit na listnatých stromech, jedlích a borovicích. Jedná se o prastarou léčivou rostlinu, kterou druidové (keltské kněžstvo) považovali za všelék, schopný odhánět zlo. Staří bylinkáři ji využívali jako účinný prostředek proti padoucnici. V současnosti se používá například při chronických křečích a v některých případech jako podpůrná bylina v alternativní medicíně.

Sběr

Listy a slabé větévky jmelí se sbírají pouze:

• od začátku října do poloviny prosince
• v březnu a dubnu

V ostatních měsících jmelí nemá prokazatelné léčivé účinky.

Upozornění

Bobule jmelí jsou při vnitřním užití jedovaté! Obsahují toxické látky, které mohou způsobit vážné zdravotní komplikace. Nedoporučuje se jejich použití ani zevně, pokud nejsou odborně zpracovány.

Vazelína z jmelí bílého

Historicky se připravovala vazelína z čerstvých bílých bobulí jmelí, smíchaných se sádlem. Používala se zevně na omrzliny.  !!!Současná fytoterapie však tento postup nedoporučuje, vzhledem k riziku absorpce toxických látek přes pokožku.!!!

Plícník lekářský

Plicník patří mezi vytrvalé byliny. Vyskytuje se ve světlých listnatých lesích, lipových hájích, na okrajích lesů nebo v křovinách. Preferuje výživnou písčitou až jílovitou půdu, snese jak vlhčí, tak sušší podmínky. Kvete od března do května.

Roste téměř v celé Evropě, s výjimkou Britských ostrovů. Jeho výskyt sahá od Francie po Ukrajinu, na severu po jižní Skandinávii, na jihu po severní Itálii a Bulharsko.

Ve středověku byl plicník oblíbenou a hojně využívanou léčivou rostlinou. Dnes se používá méně, ale stále má své místo v tradiční fytoterapii. Pomáhá zejména při:

• kašli, chrapotu, zánětech průdušek, astmatu,
• plicní tuberkulóze (historicky),
• odkašlávání – působí expektoračně,
• uklidnění a ochraně sliznic,
• protizánětlivě a dezinfekčně,
• slabě močopudně,
• zvyšuje srážlivost krve

Plicník se často používá ve směsích s jinými bylinami, jako jsou:

• jitrocel,
• podběl,
• přeslička,
• fenykl.

K zevnímu použití se připravuje zápar nebo odvar, slouží k omývání hnisajících ran a hemeroidů, kde se uplatňuje změkčující a svíravý účinek plicníku, používá se i k přípravě teplých obkladů.