Bylinkářství 4. a 5. ročník
Skripta pro výuku 4. a 5. ročníku bylinkářství
Lichořeřišnice
Lichořeřišnice je rostlina pocházející z Jižní Ameriky, která má kulaté listy a květy v řadě teplých barev, zahrnující červenou, oranžovou a žlutou. Běžně se pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách. Pro léčivé účinky se sbírá semeno. Obsahuje mnoho mastných olejů a bílkovin. Květy a listy se sbírají výhradně na jaře. Působí také jako vzácné antibiotikum. Kouzelníci z něj zvyknou udělat odvar, kterým polijí zahradu a z větší části odpuzuje kapucínkový roztok svým prachem bakterie či jiné parazity, které by mohly ohrozit zahradu. Dokonce se používá i na odpuzení trpaslíků.
Kopřiva dvoudomá
Patří mezi naše nejlepší léčivé rostliny. Pro léčebné účely totiž můžeme využít celou rostlinu. Od oddenku, přes stonky a listy až po květy.
Hlavní její předností je, že pročišťuje krev, posilňuje krvetvorbu. Léčí ekzémy, bolesti hlavy, působí proti tvorbě ledvinového a močového písku. Čerstvou kopřivu můžeme také použít v případě, kdy máme v těle málo železa.
Odstraňuje náchylnost k prochladnutí, pomáhá při revmatických chorobách a při dně. Odvar z čerstvých kopřiv a z kořene kopřivy je velmi dobrý na umývání vlasů.
Způsoby užívání
Tinktura: Oddenek očistíme ve vodě kartáčem, nadrobno pokrájíme a naplníme do láhve až po hrdlo. Zalejeme 30-40% žitnou pálenkou a necháme stát čtrnáct dnů na teplém místě.
Koupel nohou: Dvou hrst dobře umytého oddenku a čerstvé kopřivy (stonky a listy) dáme na noc do pěti litrů vody a druhý den vše ohřejeme až k varu. Ve vodě tak teplé, jak sneseme, koupeme nohy dvacet minut. Během procedury zůstává kopřiva ve vodě. Koupel můžeme dvakrát i třikrát opakovat, když stejný obsah opět ohřejeme.
Umývání hlavy: Čtyři až pět vrchovatých dvou hrstí čerstvé nebo sušené kopřivy dáme do pěti litrů studené vody a pomalu zahřejeme k varu. Necháme ještě pět minut vyluhovat. Když použijeme oddenek kopřivy, dáme jednu dvouhrst na noc do studené vody, druhý den zahřejeme do varu a necháme ještě 10 minut vyluhovat.
Praxe ve skleníku:
Vyrobte si během tohoto týdne v učebně Bylinkářství ve skleníku z kopřivy dvoudomé Tinkturu. Vše potřebné najdete ve skříni vedle školní tabule.
P.S.: Chci co nejlepší RPG, celou výrobu hezky podrobně a do hodně příspěvků.
Lechtavka nebezpečná
Tato kouzelnická rostlinka se velmi často pěstuje na našich zahrádkách. Má ráda teplo a poměrně velkou vlhkost. Zato přímé sluneční paprsky nemá příliš v lásce.
Využití lechtavky je velmi zajímavé. Po přesazení do květináče si ji čarodějnice věší v koupelně na strop. Dělají to z toho důvodu, že rostlina produkuje voňavou šťávu. Jakmile si čarodějnice chce umýt hlavu, jednoduše to za ní udělá tato rostlina. Má dlouhá chapadla, kterými čarodějnici umývá hlavu a zároveň vstřikuje voňavou šťávu. Tato varianta mytí vlasů není u kouzelníků mužského pohlaví příliš oblíbená. Asi jako používání dámského parfému.
Ovšem pozor, rostlina se někdy rozhodne vás škrtit, tak jí dejte "po chapadlech". Další možností jak se bránit uškrcení, je Lechtavku štípnout. Tyto chapadla jsou totiž velmi citlivá a štípnutí ji velmi bolí. Ve své podstatě je Lechtavka bojácná a proto se ustrašeně stáhne zpět do květináče.
Škrtidub (Snargaluff)
Škrtidub je kouzelná rostlina se vzhledem sukovitého pařezu, ale má nebezpečné skryté, trny posáté šlahouny, které útočí, když jsou vyprovokované a obvykle s nimi zachází více než jedna osoba.
Rostlina obsahuje zelené pulzující lusky velké asi jako grapefruit, který se dal extrahovat. Ty se pak rozlomí a obsah, který se podobal světle zeleným hlízám, se shromáždí v miskách. Tato rostlina se v minulosti používala, prakticky se dá i dnes požít, proti nepřátelům. Stačí ji hodit na osobu a oni si s nimi už poradí, tedy spíše určí i k zadržení několika nepřátel, protože sám kouzelník si s ním neporadí.
Bylinné výrobky – masti
Co je to mast?
Kdybychom měli uvést nějakou základní definici, můžeme s klidem prohlásit, že mast vlastně představuje léčivý přípravek určený pro aplikaci na zdravou nebo poraněnou a změněnou kůži, případně tkáň. Ve skutečnosti se jedná o beztvaré hmoty, které mají obvykle bílou nebo nažloutlou barvu. Tohle vždycky pochopitelně závisí na konkrétním složení jednotlivých druhů, přičemž při pokojové teplotě jde o tuhou až polotuhou konzistenci. Mast při teplotě těla snadno měkne, tudíž se dá lehce roztírat po pokožce.
Stručná historie mastí
Masti vznikaly už hodně a hodně dávno. První zmínky můžeme nalézt již v pravěku. Tuk pravěkých zvířat se zpracovával mísením s různými léčivy do formy mazání. Ve starověku se ve velkém využívaly rozmanité tuky jako vepřové, hovězí, husí, psí a medvědí sádla, dále různé druhy olejů a také vosků. Od 19. století se začaly používat produkty z ropy, jmenovitě třeba vazelína, parafín a podobně.
Základ a složení mastí
Základů jednotlivých mastí může být pochopitelně více, ale vlastnosti samotného základu ovlivňují zejména kvalitu a také trvanlivost vzniklé masti. Klasická mast se skládá z masťového základu a dalších pomocných a léčivých látek. Z odborného hlediska vzniká smíchanina dvou věcí, kde ony pomocné látky tvoří nějaké rozdrcené části bylinek nebo odvar.
Masťový základ patří mezi nejdůležitější součást masti, poněvadž na jeho vlastnostech závisí kvalita každého přípravku. Kromě uvedeného by měl být dobře roztíratelný, nesmí reagovat s účinnými látkami, neměl by dráždit pokožku a měl by být dostatečně chemicky a fyzikálně stálý. Mudlové na výrobu používají hlavně produkty z ropy a suroviny rostlinného původu.
Tři hlavní základy mastí
Mezi tři hlavní základy mastí patří včelí vosk, sádlo a rostlinný tuk. Celou trojici základů si teď blíže přiblížíme, poněvadž tohle musí znát každý správný „mastičkář“.
Včelí vosk je stálý a nejtrvanlivější materiál, možná i úplně nejlepší základ v mastích, které si vyžadují častější použití. Mezi jeho drobné nevýhody patří nejpomalejší rozpouštění a nejhorší mísitelnost.
Sádlo se naopak snadno rozpouští a mísí s výluhem z bylinek. Kromě toho je dobré, když potřebujeme rychle vyrobit nějakou mast, jelikož je nejúčinnější. Co se týče jeho záporných stránek, tak se vyznačuje docela problematickou trvanlivostí, v chladu vydrží maximálně jeden týden.
Rostlinný tuk je relativně docela novou záležitostí. V širším slova smyslu kombinuje vlastnosti obou představených látek. Na rozdíl od nich je ovšem trvanlivější, slušně se rozpouští a je i středně odolný.
Pomocné a léčivé látky
Co se týče pomocných a léčivých látek, jsou to hlavně rostlinné a živočišné suroviny. I když v dnešní době suroviny živočišného původu spíše ustupují. Vždy záleží na přípravě konkrétní masti. Na každou pochopitelně potřebujeme jiné rostliny, takže ty pomocné a léčivé látky se budou pokaždé měnit, záleží na složení masti a dalších faktorech.
Například na co konkrétně má mast účinkovat, jak se aplikuje, doba trvanlivosti, skladování. Jejich hlavní využití je poté v lékárnách.
Při výrobě mastí je důležité zvolit jaké množství masti vyrobit, abychom ji zbytečně nevyrobily hodně. Mast sama o sobě má totiž určitou dobu použitelnosti a účinné složky nevydrží působit věčně.
To samé musíme zohlednit i u bylinek, které chceme k výrobě masti využít. Nikdy si neobstaráváme tolik bylinek, kolik nestihneme spotřebovat. Volba bylinek je také velmi důležitá, protože jsou to právě ony, které určují výsledné účinky.
Dávkování záleží na rozsahu a náročnosti poranění, které chceme hotovou mastí léčit.
Řepíková mast
Dvě vrchovaté dvouhrstě květů, stonku a listů Řepíku lékařského se nadrobno posekají, 250 g sádla ze střev vepře krmeného přirozeným způsobem, nebo dobré vepřové sádlo se ohřeje na takovou teplotu, jako když se smaží řízek.
Do této vřelé masti nasypeme posekané části řepíku, necháme vzkypět, zamícháme a odstavíme. Vše necháme stát přikryté jeden den. Druhý den směs slabě ohřejeme a přefiltrujeme přes lněné plátno do připravené čisté nádoby.
Výtrusnice jedovatá
Jedná se o magický druh houby, která roste v nížinách v mírném podnebí. Dorůstá do výšky dvacet centimetrů, přičemž klobouk má průměr třicet centimetrů. Houba se vyskytuje v různých barvách, ale nejčastěji má hnědé, modré, červené a žluto-zelené zbarvení.
Hlavním rozpoznávacím znakem u této houby je, že má na klobouku velké, tmavé otvory, které jsou překryty blánou. V případě, že houba vycítí přítomnost zvířete či člověka, v těchto doposud uzavřených otvorů dojde k silné koncentraci jedovatých spór. Pokud tato koncentrace přesáhne v komorách své limity, blána praskne a houba do svého okolí uvolní hustý fialový dým. Tento kouř je silně toxický a k otravě může přijít dvěma způsoby, a to při kontaktu s kůží nebo vdechováním. Obě formy jsou prudce jedovaté a smrtelné. Otravu při kontaktu s kůží je možné léčit, ale v případě vdechnutí je oběť do pár minut mrtvá. Houba má také využití v přípravě lektvarů (konkrétně jedů).
Projevy otravy při kontaktu s kůží:
Postižené místo začne pálit a zčervená. Následně se dostaví projevy otravy zvýšenou teplotou a pocením. Nakonec přijde k ochrnutí postižené části těla, třesu a paralýze srdečního svalu
Projevy otravy při vdechování:
Okamžitá ztráta čichu a následně poleptání dýchacích cest, které vedou k vnitřnímu krvácení a v konečném důsledku nastane paralýza svalů.
Mečavec stříbrný
Mečavec stříbrný je horská rostlina, která roste v oblasti Himálajských hor. Je to vysoká rostlina s mohutnými listy a velkými květy žluté barvy, je zvláštní tím, že má poměrně silné kořeny, proto může růst přímo na skále. Vzhledem k jejímu prostředí nepotřebuje vysoký příjem živin, přežívá na glukóze, kterou vytvoří při fotosyntéze.
Je to vskutku obyčejná rostlina, která se používá pro dekorativní účely. Využití v přípravě lektvarů je vzácné a nemá ani léčivé vlastnosti. Jednu zajímavou črtu však má. Její květy produkují sladkou vůni. Nic netušící mudla, který tuto rostlinu odtrhne, nečeká peklo, které se spustí pokud tento čin udělá. V momentě, kdy ji někdo odtrhne, začne na dotyčného vřískat a štěkat na něj slova jako: "Ničitel přírody. Co mě trháš? "A podobně ...