Bylinkářství 4. a 5. ročník
Skripta pro výuku 4. a 5. ročníku bylinkářství
Ostropestřec mariánský
Ostropestřec mariánský pochází ze Středomoří, Malé a Přední Asie a Kanárských ostrovů. V našich podmínkách se pěstuje na zahrádkách, ale často roste i volně na rumištích a kamenitých stráních.
Jedná se o prastarou léčivou rostlinu, která si získala zvláštní pozornost již v 16. století. Ostropestřec je jednoletá až dvouletá bylina, bez výrazného aroma, s hořkou chutí. V homeopatii se využívá při obdobných potížích jako v tradiční medicíně, navíc se doporučuje ke zlepšení funkce žlučníku, proti tvorbě žlučových kamenů a při depresivních stavech.
Semena se sbírají před úplným dozráním, obvykle od srpna do září. Ostropestřec mariánský má prokazatelně blahodárné účinky na játra. Z jeho plodů lze připravit čaj, přičemž je důležité, aby byly předem rozdrcené. Jen tak se účinné látky správně vyluhují. Čaj se používá jako prevence proti ztučnění jater a při potížích způsobených jejich zánětem.
Způsob užívání
Čaj (nálev): Použijte 1 čajovou lžičku rozdrcených semen na ¼ litru vody. Směs vařte 2 minuty, poté nechte 20 minut louhovat. Pijte 2–3krát denně po jednom šálku.
Výtrusnice jedovatá
Výtrusnice jedovatá je magický druh houby, který roste v nížinách mírného podnebí. Dorůstá výšky až dvaceti centimetrů, přičemž její klobouk může dosahovat průměru až třiceti centimetrů. Vyskytuje se v rozmanitých barevných variantách, nejčastěji však v odstínech hnědé, modré, červené a žlutozelené.
Nejvýraznějším rozpoznávacím znakem této houby jsou velké tmavé otvory na klobouku, překryté tenkou blánou. Jakmile houba vycítí přítomnost člověka či zvířete, začne se v těchto komorách hromadit vysoká koncentrace jedovatých spór. Po překročení kritické hranice blána praskne a houba uvolní do okolí hustý fialový dým. Tento kouř je extrémně toxický a může způsobit otravu dvěma způsoby. Při kontaktu s pokožkou nebo vdechnutím. Zatímco otravu přes kůži lze léčit, vdechnutí spór je smrtelné během několika minut. Houba se využívá především při přípravě jedovatých lektvarů.
Projevy otravy při kontaktu s kůží: Postižené místo začne intenzivně pálit a zčervená. Následuje zvýšená tělesná teplota, silné pocení, třes a postupné ochrnutí postižené části těla. V konečné fázi může dojít k paralýze srdečního svalu.
Projevy otravy při vdechování: Dochází k okamžité ztrátě čichu, následované poleptáním dýchacích cest. Tyto změny vedou k vnitřnímu krvácení a nakonec k celkové paralýze svalstva.
Žaberník
Žaberník je magická vodní rostlina, která roste výhradně ve slaných vodách Středozemního moře. Ve svém přirozeném prostředí připomíná šedozelenou řasu, zatímco mimo vodu působí jako svazek slizkých potkaních ocasů. Jedná se o čistě magickou rostlinu, využívanou především při přípravě lektvarů. Její požití v syrovém stavu vyvolává okamžitou transformaci lidského těla.
Po konzumaci žaberníku získá čaroděj schopnost dýchat pod vodou. Na krku se mu vytvoří žábry a mezi prsty se objeví blány, které výrazně usnadňují plavání. Dochází také ke změně regulace tělesné teploty, což umožňuje přežít i v ledových vodách oceánu. Navíc je čaroděj schopen mluvit pod vodou. Nevýhodou této proměny je ztráta schopnosti dýchat vzduch – organismus dokáže absorbovat kyslík pouze z vody, v níž se nachází. Naštěstí jsou účinky dočasné.
Herbologové se dodnes přou o rozdílné působení žaberníku ve sladké a slané vodě. V jezerech (sladká voda) trvá proměna přibližně jednu hodinu, zatímco v mořské vodě může být účinek výrazně delší.
Magické vlastnosti žaberníku byly objeveny čarodějnicí Elladorou Ketteridge (1656–1729), která rostlinu požila omylem a málem se udusila. Zachránila se tím, že ponořila hlavu do lavoru s vodou. Samotnou rostlinu, ovšem bez znalosti jejích účinků, poprvé zaznamenal Beaumont Marjoribanks.
Kopřiva dvoudomá
Kopřiva dvoudomá patří mezi nejvýznamnější léčivé rostliny, neboť lze využít celou její strukturu. Od oddenku přes stonky a listy až po květy.
Její hlavní předností je schopnost pročišťovat krev a podporovat krvetvorbu. Pomáhá při ekzémech, bolestech hlavy, působí proti tvorbě ledvinového a močového písku. Čerstvá kopřiva je vhodná při nedostatku železa v organismu. Odstraňuje náchylnost k prochladnutí, ulevuje při revmatických onemocněních a dně. Odvar z čerstvých kopřiv i jejich kořenů je výborný pro mytí vlasů. Posiluje vlasovou pokožku a dodává vlasům lesk.
Způsoby užívání
Tinktura Oddenky důkladně očistíme kartáčem pod vodou, nakrájíme na malé kousky a naplníme jimi láhev až po hrdlo. Zalijeme 30–40% žitnou pálenkou a necháme stát čtrnáct dní na teplém místě.
Koupel nohou Dvě hrsti dobře omytého oddenku a čerstvé kopřivy (stonky i listy) necháme přes noc louhovat v pěti litrech vody. Druhý den směs zahřejeme až k varu. Nohy koupeme dvacet minut ve vodě tak teplé, jak sneseme. Kopřiva zůstává během koupele ve vodě. Koupel lze opakovat dvakrát až třikrát, pokud stejný obsah znovu ohřejeme.
Umývání hlavy Čtyři až pět vrchovatých dvou hrstí čerstvé nebo sušené kopřivy vložíme do pěti litrů studené vody a pomalu zahřejeme k varu. Poté necháme ještě pět minut louhovat. Pokud použijeme oddenek, jednu dvouhrst necháme přes noc ve studené vodě, druhý den zahřejeme do varu a louhujeme dalších deset minut.
Lichořeřišnice
Lichořeřišnice je rostlina pocházející z Jižní Ameriky, známá svými kulatými listy a květy v teplých odstínech červené, oranžové a žluté. Běžně se pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách, kde svým vzhledem přináší živou barevnost.
Pro léčebné účely se sbírá především semeno, které je bohaté na mastné oleje a bílkoviny. Květy a listy se sbírají výhradně na jaře, kdy mají nejvyšší obsah účinných látek. Lichořeřišnice působí jako vzácné přírodní antibiotikum.
V kouzelnickém světě se z ní často připravuje odvar, kterým se polévá zahrada. Tento kapucínkový roztok svým jemným prachem účinně odpuzuje bakterie a jiné parazity, které by mohly ohrozit rostliny. Dokonce se používá i k odpuzení trpaslíků, kteří mají tendenci zahrady plenit.
Bylinné výrobky – masti
Co je to mast?
Mast je léčivý přípravek určený k aplikaci na zdravou, poraněnou či jinak změněnou kůži nebo tkáň. Jedná se o beztvarou hmotu, obvykle bílé či nažloutlé barvy, která má při pokojové teplotě tuhou až polotuhou konzistenci. Při kontaktu s tělem mast měkne, což umožňuje její snadné roztírání po pokožce. Její účinné látky se postupně uvolňují a působí buď na povrchu, nebo pronikají hlouběji do tkání.
Stručná historie mastí
Historie mastí sahá hluboko do pravěku. První formy vznikaly mísením tuků pravěkých zvířat s léčivými rostlinami, čímž vznikaly rituální a léčivé mazání. Ve starověku se hojně využívala sádla (vepřové, hovězí, husí, psí i medvědí), spolu s oleji (např. olivovým, slunečnicovým) a vosky, zejména včelím.
Od 19. století se začaly používat produkty z ropy, jako je vazelína či parafín, které poskytují stabilní základ pro moderní masti. V posledních letech se však opět vrací zájem o přírodní tuky a oleje, zejména v kontextu bylinné a alternativní medicíny.