Vítejte v kabinetu Amy Petersnové

Bylinkářství 2. a 3. ročník

Základní pomůcky pro sběr bylinek 

Mezi základní pomůcky, alespoň tedy co se týče skupin předmětů, patří tyto:

A) zahradnické nůžky

B) nožík

C) košík a lopatka

D) tyč s hákem

E) tyč s hrablem

Úložný prostor

Po sběru je potřeba bylinky správně uložit. V minulosti se používaly nůše proutěné koše nošené na zádech. Měly dvě zásadní výhody: byly snadno přenosné a díky proutí provzdušněné, což je klíčové pro uchování čerstvých bylin. Nedostatečné větrání může způsobit zapaření a hnití. Velikost úložného prostoru závisí na množství sbíraných rostlin.

Nůžky a nožíky

Nezbytné nástroje při sběru i péči o rostliny. Slouží k:

• odstraňování uschlých nebo nemocných částí (plíseň, hnědnutí, černání),
• preciznímu sběru listů, květů či oddenků,
• krájení částí rostlin pro další zpracování do lektvarů, odvarů či bylinných směsí.

Lopatka

Základní nástroj pro práci s půdou. Umožňuje:

• přesazování rostlin do květináčů či záhonů,
• přístup ke kořenům bez jejich poškození,
• míchání substrátů a úpravu půdy.

Bez lopatky se k bylinám pod zemí prakticky nedostaneme.

Tyč s hákem a tyč s hrablem

Dlouhé tyče s různými nástavci mají specifické využití:

• Tyč s hákem slouží k vytahování vodních rostlin ze dna.
• Tyč s hrablem pomáhá při sběru listí ze stromů.

V mudlovském světě běžné, v kouzelnickém méně používané. Jednak kvůli možnosti využít kouzla, jednak kvůli magickým tvorům, kteří mohou práci komplikovat. Například vodní bytosti mají tendenci stahovat zahradníky pod hladinu právě pomocí těchto nástrojů.

Motýlí Keř

Motýlí keř je vzácná magická rostlina dorůstající výšky až půl metru. Je známý svou neobyčejnou schopností vykvést pouze jednou za sto let, čímž obšťastní své okolí nejen vzhledem, ale i vůní.

Jeho okvětní lístky mají modrou barvu a tvar připomínající motýlí křídla. V době květu produkují jedinečnou vůni, která se mění podle toho, co má daný pozorovatel nejraději, podobně jako tomu je u Nápoje lásky. Tato vůně působí hluboce osobně a může vyvolat silné emocionální reakce.

Keř má schopnost se mírně třást či chvět, zejména při změnách atmosféry nebo přítomnosti magie. Nikdy však neútočí. Je zcela neškodný a slouží výhradně k dekorativním účelům.

Blachtavice Černá

Blachtavice černá je nebezpečná magická rostlina dorůstající až 20 stop do délky. Neroste do výšky, ale plazí se po zemi, nejčastěji v bažinách, kde číhá na svou kořist. Její hlavní schopností je uchvátit a nepustit. Pomocí dlouhých, ohebných kořenů vtahuje oběti do hlubin, kde si je uvazuje jako trofeje.

Chování a obrana

• Světlo: Stejně jako Ďáblovo osidlo, Blachtavice nesnáší světlo. Obyčejné světelné kouzlo ji dokáže zneškodnit – někdy i zcela, ale jen na krátkou dobu.
• Vytržení ze země: Pokud je rostlina vytažena ze země, okamžitě znehybní a odumře.
• Maskování: Má hnědou barvu, díky níž splývá s okolím. V její blízkosti se často vyskytují kouzelní krokodýli, což zvyšuje riziko při sběru nebo průzkumu.

Potrava

Blachtavice se živí převážně hmyzem a malými živočichy. Člověka nespolkne. Jeho velikost je pro rostlinu příliš náročná na strávení. Místo toho ho vtáhne do bažiny, kde ho zadrží jako živou trofej.

Magické využití

Ačkoli je Blachtavice málo rozšířená a prakticky nevyužitelná, její kořeny byly podrobeny výzkumu špičkových lektvarologů. Předpokládá se, že by mohly být využity při výrobě nových, účinnějších lektvarů. Zejména těch s regeneračními nebo paralyzujícími účinky.

V minulosti byla Blachtavice zneužívána Smrtijedy jako živá past. Sloužila k zadržení kouzelníků, kteří byli následně předáni Temnému pánovi.

Měsíční Rosa

Měsíční rosa je vzácná magická rostlina, která roste především v Skotsku a Irsku. Byla zaznamenána i v Zakázaném lese, kde se jí daří díky stínu a vlhkosti. Dorůstá výšky až jednoho metru a kvete pouze při úplňku, kdy její květy září jemným stříbřitým leskem.

Její magické vlastnosti byly objeveny irskou druidkou Cliodne, která ji jako první použila při přípravě rituálních nápojů. Dnes se tekutý extrakt z Měsíční rosy používá jako základní složka v několika významných lektvarech:

Keř s ohnivými semeny

Keř s ohnivými semeny, také známý jako rostlina ohnivého semene, je kouzelná rostlina, která hoří po celou dobu svého života. Produkuje ohnivá semena, která se používají v určitých lektvarech a k líhnutí dračích vajec. Keře ohnivých semen se pěstují ve sklenících na bylinkářství na Bradavické škole čar a kouzel. Na úpatí Zakázaného lesa se nachází také malá skupina jeskyní, známá jako jeskyně ohnivých semen, kde roste několik rostlin tohoto druhu.

Tlustolusk

Tlustolusk je magická bylina známá svými velkými růžovými nebo žlutými lusky, které se během dospívání nafukují. Jakmile je rostlina dostatečně vyzrálá, lusky při kontaktu s pevným objektem prasknou a uvolní spóry. V ten moment tlustolusk rozkvete do nádherných fialových odstínů, které pokrývají jeho květy.

Využití

• Nektar z květů se používá při výrobě lektvarů, zejména těch s regeneračními nebo uklidňujícími účinky.
• Spóry slouží k rozmnožování – šíří se vzduchem, přichytávají se na oblečení, srst i kůži.
• U trollů způsobují silné kýchání, u lidí mohou vyvolat závratě nebo krátkodobé zmatení.

Výskyt

Díky své výtrusné formě rozmnožování se tlustolusk vyskytuje po celém světě, s výjimkou pouštních oblastí, kde kvůli nedostatku vlhkosti nemůže přežít. Nejlépe se mu daří v vlhkých lesích, bažinách a horských údolích.

Buberóza

Buberóza je magická rostlina, která miluje vlhké prostředí, zejména bažiny, ale díky své odolnosti dokáže přežít téměř kdekoliv. Lze ji pěstovat i ve sklenících, pokud jsou dostatečně vlhké a stíněné.

Vzhledem připomíná černého, tučného šneka. Je to nízká rostlina, ze spodní části vyrůstá sedm mohutných zelených listů, které tvoří jakýsi podklad pro samotné tělo rostliny, to bývá černé nebo hnědé barvy. Povrch buberózy je pokryt lesklými výčnělky, které při stlačení uvolňují žlutozelený hnis.

Hnis z buberózy

• Barva: žlutozelená
• Vůně: výrazně připomíná benzín
• Nezředěný: způsobuje poleptání kůže, proto je nutné používat rukavice z dračí kůže
• Zředěný:
  • používá se k léčbě akné,
  • je součástí některých léčivých lektvarů, kde slouží jako zesilovač účinku.

Heřmánek

Heřmánek pravý je oblíbená léčivá rostlina, kterou najdeme na slunných místech, nejčastěji na polích, v hlinité půdě nebo na lesních loukách. Sbírá se květ, ideálně plně rozkvetlý, a to od května do září.

Heřmánek je často označován jako „všelék“, zejména pro malé děti. Pomáhá při křečích a bolestech bříška, nadýmání, průjmu, bolestech žaludku, poruchách menstruace, nespavosti, horečce a dalších běžných potížích

Vnější použití:

Heřmánkový nálev se využívá:

• proti zánětům dutiny ústní a bolesti zubů (kloktání),
• k zesvětlení a zpevnění vlasů,
• jako obklad při zánětu spojivek,
• k ošetření podrážděné pokožky a drobných ran,
• jako mírné sedativum pro zklidnění nervového systému.

Heřmánkové koupele působí relaxačně a mají pozitivní vliv na psychiku i celkovou regeneraci těla

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ

Čaj

Jednu vrchovatou kávovou lžičku čerstvých nebo sušených květů heřmánku spaříme ve ¼ litru vroucí vody. Necháme krátce vyluhovat (cca 5 minut), poté scedíme. Čaj se užívá při zažívacích potížích, nespavosti, horečce nebo nervovém napětí.

Přísada do koupele:

Celková koupel: Použijeme dvě plné hrsti heřmánku, spaříme vroucí vodou a necháme vyluhovat cca 15 minut. Nálev přidáme do vany.

Omývání tváře a vlasů: Stačí jedna hrst květů, postup je stejný. Heřmánková koupel působí zklidňujícím způsobem na pokožku i nervový systém.

Obklady

Jednu vrchovatou polévkovou lžíci květů zalijeme ¼ litrem vařícího mléka. Krátce vyluhujeme, scedíme a aplikujeme jako teplý obklad na oči, zanícenou pokožku nebo bolestivé místo. Obklady mají protizánětlivé a hojivé účinky.

Heřmánková mast

• Zahřejeme 250 g vepřového sádla (jako při vysmažování).
• Přidáme dvě vrchovaté hrsti čerstvých květů heřmánku.
• Směs necháme vzkypět, promícháme, přikryjeme a uložíme přes noc na chladné místo.
• Druhý den mírně zahřejeme a protlačíme přes lněný hadřík (nejlépe vložený do síta nad hrncem s nástavkem na vylévání).
• Mast promícháme a přelijeme do čistých lahviček nebo kelímků. 

Skákající Muchomůrka

Skákající muchomůrka je magický druh muchomůrky červené, který se od své mudlovské příbuzné liší jednou zásadní vlastností dokáže se pohybovat. Nemá klasické podhubí, a proto se může volně pohybovat po lese, kde překvapivě skáče.

Vzhledově i účinky jsou téměř identické s běžnou muchomůrkou červenou. Má červený klobouk s bílými skvrnami, bílý třeň a výraznou vůni. Roste nejraději ve vlhkém prostředí, zejména v lesích, bažinách a stinných houštinách. Je hojně rozšířená a lze ji najít i v Zakázaném lese.

Zajímavostí je její reakce na přítomnost mudlů. Pokud je vycítí, znehybní, aby se vyhnula odhalení.

Rozmnožování: Výtrusy, stejně jako běžné houby.

Jedovatost: Odstraníme správným uvařením. Tepelná úprava neutralizuje toxické látky.

Cena: Na kouzelnickém trhu se může vyšplhat až na tři galeony za kus, zejména pokud je čerstvá a správně připravená.

MORFOLOGIE ROSTLINNÉHO TĚLA

Kořen

Kořen je podzemní orgán rostliny s neomezeným růstem. Rozlišujeme:

• Allorhizii – kořenový systém tvořený jedním hlavním kořenem a mnoha postranními,
• Homorhizii – tvořenou adventivními kořeny, které vznikají po poranění rostliny nebo při vegetativním rozmnožování.

Hlavní funkce kořene jsou:

• upevnění rostliny v půdě,
• ukládání živin a minerálů.

Květ 

Květ je orgán rostliny tvořený metamorfovanými (přeměněnými) listy, které slouží k pohlavnímu rozmnožování. Jeho hlavní funkcí je opylení a příprava na tvorbu plodů.

List 

List je boční orgán rostlin, který spolu se stonkem tvoří jednotný celek. Jeho hlavní funkcí je fotosyntéza. Proces, při kterém list přijímá oxid uhličitý a vodu, a následně produkuje kyslík a cukry.

Plod

Plod je orgán obsahující semena, která chrání a vyživuje. Usnadňuje jejich šíření a často slouží jako potrava pro člověka i zvířata.

Sběr rostlinných částí

Sbírají se i velmi specifické části rostlin:

• U některých stromů se nařezává kmen pro získání šťávy – například u kaučukovníku.
• Ze stromů, kde šťáva samovolně vytéká a tuhne, se sbírá pryskyřice – například u myrhovníku nebo kadidlovníku.
• Některé rostliny vytvářejí kapičky s hodnotným obsahem, které slouží k lákání opylovačů – například mučenky.
• U akácie trnité se sbírají trny, protože jsou to jediné části rostliny, které nejsou obývány mravenci, a lze je bezpečně sebrat.

Sbírají se také nezralé části rostlin, jako:

• poupata a pupeny, ze kterých by vyrostly listy,
• mladé výhonky, například bambusové výhonky nebo poupata růže.

U některých druhů se využívá i stonek, podobně jako dřevo, které je jeho odpovídající formou. V některých případech se sbírá i kůra stromů, která má své specifické využití.