Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bylinkářství 2. a 3. ročník

12. 10. 2016

 

 

Skripta pro výuku 2. a 3. ročník bylinkářství

 

Využitelné části rostlin v bylinkářství

 

Nejčastěji sbírané části jsou notoricky známé - kořen, květ, list, plod.

 

Kořen - Je to podzemní část rostliny, která díky svému neomezenému růstu upevňuje rostlinu v půdě. Také je to zásobárna živin, něco jako spižírna, a často se využívá k rozmnožování rostlin.

Květ - Je to část rostliny, která slouží k opylování a pohlavnímu rozmnožování rostlin.

List - Je to boční část rostlin, který spolu se stonkem tvoří jednotný celek. Hlavní funkcí listů je fotosyntéza, kdy list přijme oxid uhličitý a vodu a díky tomu vylučuje nám potřebný kyslík a cukr.

Plod - část rostliny, která se z ní třeba utrhne (ale ne každá rostlina má plod, u levandule žádný nenajdete, ani kdybyste se na hlavu stavěli.) Obsahuje semena, která vyživuje a chrání. Také usnadňuje jejich rozmnožování. Má mnoho využití: do lektvarů, jako potrava pro lidi, nebo pro zvířata, apod. Příklad plodu je třeba modrá malina, nebo hrozny z hroznice neviditelné.

 

Ale sbírají se i opravdu zajímavé části rostlin. U některých stromů se nařezává kmen, aby se získala šťáva, takovým příkladem může být kaučukovník. Nebo ze stromů, kde takovéto šťávy přírodně vytekly a ztuhly, se sbírají pryskyřice, jako například u myrhovníku, nebo kadidlovníku

Podobně některé rostliny vytvářejí kapičky s hodnotným obsahem, kterým by jinak lákaly opylovače. Jako například mučenky.

Nebo z akácie trnité se sbírají a používají trny, neboť to jsou jediné části stroku či keře, které nejsou obývány mravenci a tudíž je lze bezpečně sebrat i použít.

Někde je třeba sbírat nezralé části rostlin. Jako například poupata nebo pupeny, ze kterých by vyrostly listy. Nebo mladé výhonky jako třeba bambusové výhonky, poupata růže.

U některých rostlin se užívá i stonek. Podobné je používání dřeva, které je vlastně odpovídající stonkům rostlin. U některých stromů se používá i samostatně kůra, což je třeba také vzít v potaz.

 

Puškvorec  

Tato rostlinka je obyčejná bylinka v březích čistých stojatých vod, jelikož díky svému bahennímu původu potřebuje přítomnost velkého množství vlhkosti. V bylinkářství v dnešní době je spíše opomíjená, avšak s mnoha druhy využití, při čem vinou tomu nejspíše bude i obtížné hledání a získávání.

Ačkoliv původní domovinou puškvorce je starověká Čína a Indie, tato velmi zajímavá rostlina se dostala do Evropy již ve středověku a zdomácněla. Jelikož, zde neměla přirozeného konkurenta, tak se zde rozšířila. Puškvorec je až 1,5 m vysoká vytrvalá bylina trávovitých listů, která však v našich podmínkách nekvete a množí se výhradně vegetativně, pomocí oddenků, což ovšem je pro bylináře přínosné, neboť právě ony oddenky jsou z puškvorce nejdůležitější část, pro využití v bylinkářství.

Je pevnou součástí tradiční indické a čínské medicíny, do Evropy byla dovážena sušená, jako vzácný lék využívaný též jako koření. Funguje jako posilující bylinka pro dlouhodoběji nemocné nebo staré osoby. Proto je často přidáván do jídla u svatého Munga. Působí i antidepresivně a uklidňuje.

Výrazně pomáhá při nadýmání nebo průjmových onemocněních. Při vnitřním použití, třeba ve formě výluhu, čaje či přímo kostiček z oddenku puškvorec podporuje látkovou výměnu, uklidňuje trávicí trakt, zklidňuje křeče, výrazně pomáhá při alergii na pyly nebo na srst, působí antibakteriálně a též i močopudně.

Ale též se puškvorec dá použít i pro vnější léčení. A to hlavně ve formě masti, či koupele, kdy léčí revmatismus a hojí ekzémy, využívají se na omývání špatně hojících se ran.

Chuť je velmi nepříjemná. Je nutno používat jen a jen sušený oddenek. Nesmí ho používat těhotné a kojící ženy. Nepoužívat velké dávky při vnitřním použití.

 

Ovocný salát s puškvorcem - recept

Ingredience: asi 3 cm oddenku (podzemního stonku) puškvorce, 3 jablka, 2 hrušky, 2 banány, hrst rozinek.

Ovoce nakrájíme na malé kousky, oddenek nastrouháme najemno a vše promícháme, necháme odpočinout alespoň hodinu v chladničce. Výborné jsou také jeho klásky pražené na oleji. 

Pozor! Pokud použijeme příliš mnoho oddenku, pokrm zhořkne.

 

Měsíček lékařský

Měsíček můžeme najít v mnohých zahrádkách, na rumištích, na polích.

Sbírají se květy, listy i stonky. Je důležité sbírat měsíček za slunečného počasí, protože tehdy jsou léčivé účinky nejlepší.

Měsíček pročišťuje organismus, podporuje krevní oběh a napomáhá hojení ran. Čistí krev, léčí choroby jater, pomáhá při infekční žloutence. Mast z měsíčku léčí pooperační jizvy, křečové žíly, ale i plíseň na nohách.

 

Způsoby užívání

Čaj: Jedna vrchovatá lžička na 1/4 litru vody.

Sedací koupel: Dvě vrchovaté dvojhrstě čerstvých nebo 100 g suchých bylin na jednu koupel.

Umývání: Na půl litru vody vrchovatá polévková lžíce.

Tinktura: Plnou hrst květu na 1 litr pravé pálenky, necháme vyluhovat 14 dnů na slunci nebo při teplotě 20 °C.

Mast: Dvě vrchovaté dvouhrstě květů, stonku a listů se nadrobno posekají, 500 g sádla ze střev vepře krmeného přirozeným způsobem, nebo dobré vepřové sádlo se ohřeje na takovou teplotu, jako když se smaží řízek.

Do této vřelé masti nasypeme posekané části měsíčku, necháme vzkypět, zamícháme a odstavíme. Vše necháme stát přikryté jeden den. Druhý den směs slabě ohřejeme a přefiltrujeme přes lněné plátno do připravené čisté nádoby.

 

Pelyněk pravý

Pelyněk pravý roste volně na lukách a má velmi typickou hořkou, pro mnohé až nechutnou chuť. Je známou a respektovanou bylinou už několik tisíc let, zmínky o něm najdeme dokonce i v bibli.

V lékařství a domácnosti nacházel celou řadu uplatnění. Používal se například na vyhánění střevních parazitů, tak si v angličtině vysloužil jméno "wormwood" worm - červ, wood - dřevo, byl též důležitým lékem například v době morových epidemií a úplavice, a to kvůli svým antiseptickým účinkům. Neméně důležitou roli hrál také jako lék na trávicí potíže.

Pro nás nejvýznamnějším přínosem je velice efektivní působení pelyňku na trávení. Látky obsažené v této bylině mají téměř okamžitý povzbuzující účinek v případě nedostačující činnosti žaludku, žlučníku a jater, výrazně stimulují produkci žaludečních šťáv a žluči.

Pelyňkový čaj odstraňuje pocit plnosti, nadýmání, pálení žáhy, pomůže i při otravách jídlem, pocitech žaludeční nevolnosti a podobně, a to většinou do několika minut po požití. Máte-li problémy s trávením tučných a těžkých jídel, pelyněk je pro vás tím pravým přítelem, dokáže nahradit i mnohé syntetické preparáty, určené na stimulaci trávení a podporu činnosti žlučníku. Málokterá bylina má v této oblasti tak efektivní a rychlé působení.

Používaná část: kvetoucí nať

Sběr, sušení, uskladnění: Sbírá se kvetoucí, vrchní zdřevnatělá nať v délce 25 až 35 cm v červnu až srpnu za suchého dne v poledne. Váže se do svazků a suší ve stínu. Svazek je ale možné dosušit na slunci. Umělá teplota při sušení by neměla přesáhnout 40 °C. Uskladňujeme ve vzduchotěsných nádobách na tmavém místě.

Někdy se sbírají jen květní úbory nebo zelené listy z mladých lodyh. Květní i listová droga má tytéž vlastnosti jako nať.

 

Čaj na podporu žlučníku a zažívání

hlavní bylinka: pelyněk pravý – doporučuje se právě na podporu zažívání i při problémech se žlučníkem

pomocná bylinka: heřmánek pravý – uvolňuje, tlumí křeče, působí protizánětlivě a proti průjmům

bylinka pro chuť: máta peprná – podporuje zažívání a zlepšuje produkci žaludečních šťáv

bylinka, která poslouží jako plnivo a vylepší vzhled: měsíček lékařský – je to současně i přírodní antibiotikum, působí hojivě na všechny sliznice.

Směs bylinek zamícháme, zalijeme vroucí vodou a necháme 15 minut louhovat.

 

Pelyněk černobýl

Říká se mu také jen Černobýl. Jelikož jsou s Pelyňkem pravým velmi příbuzné rostliny, tak mají v mnoha ohledech stejné vlastnosti. Pelyněk černobýl je ale výrazně hojnější, no na druhou stranu je slabší. U Černobýlu je slabší i léčivá látka, ale i jedovaté účinky. Proto je černobýl lepší na dlouhodobější užívání a pelyněk pravý pro akutní případy.

Má velké uplatnění ale i pro čaroděje. Používá se na přípravu lektvaru jménem “Doušek živé smrti”, ale není to jediné jeho použití. Již od starověku se výluhu z pelyňku používá jako podporující látky k věštění, což ovšem používají jen profesionální věštci.

Také je dobré používat pelyňkový výluh na čištění magických předmětů, je to jedna z nejlepších věcí na čištění hůlek, naopak není vhodný na čištění křišťálové koule, neboť není bezbarvý a akorát by průhledný křišťál zamazal.

 

Řasavka bažinatá

Řasavka bažinatá je rostlina, která roste převážně v oblastech s vlhkou půdou a v bažinách. Je zvláštní kvůli své barvě a také délce. Je tyrkysové, někdy zelené barvy a je velmi nízká. Někdy ji skoro vůbec není možné vidět.  Řasy rostliny jsou velmi pružné a dlouhé, v případě pobývání v bažině se zavrtává ještě hlouběji. Jsou velmi silné a mají pevný stisk. Pokud nějaký člověk spadne do bažiny, ve které roste tato rostlina, povětšinou nemá žádnou šanci přežít. Řasavka je řasa, která vás obklopí a možnou cestou úniku je jen otvor na horní a dolní straně "obalu", což však bývá už jen z principu dolů.

Tato rostlina má podobný obranný mechanismus jako Ďáblovo osidlo, avšak drtí vás bez přestání i přesto, že zachováte klid. Je velmi snadné ji pěstovat, je to nenáročná rostlina. Stačí ji zalévat tak 2-3 do týdne. Její plody jsou také velmi malé a mají nazelenalou barvu. Pokud si tyto plody vezmete do rukou a stisknete, vyjde z nich nazelenalá šťáva, která má sladkokyselou chuť. Pokud je šťáva žlutá, plody nejsou zralé. 

 

Kýchavice

Jedná se o zelenou rostlinu s robustními listy, která je celkově velká šířkou, avšak malá vzrůstově. Má silnou lodyhu neboli stonek.

Tuhle bylinku můžeme najít hlavně někde vysoko, protože je to skalní rostlinka. Tato bylinka má ráda teplo a někdy také roste blízko vod a řek.

Bylinka Kýchavice má mnoho druhů, dokonce až přes 50. Jedna z mnoha druhů je například Kýchavice bílá, další je například Kýchavice černá, ale ta je v našem podnebí převelice vzácná. Roste jich více převážně v Asii a různě ve světě. U nás se vyskytuje maximálně pět druhů, nicméně spousta z nich jsou jedovaté. Na to je dobré si dávat pozor, protože se užívá do lektvaru proti angíně.

Z rostlinky se vyrábí  sirup, který byl užíván již za dávných dob. Tradičně v Evropě se používal na léčbu paralýzy, pravděpodobně použitím kouzla nebo uštknutím hadem. Taktéž se užívala na léčbu šílenosti, což byl vzácný příklad v tehdejší době, avšak jelikož byla a stále je jedovatá, což se v té době nevědělo, usmrcovala při větším užívání psychicky nemocné lidi.

Také bych chtěla zmínit zajímavou věc, že někteří kouzelničtí historikové se domnívají, že Alexander Veliký zemřel na předávkování Kýchavicí. Taktéž někdo věří, že je užívaly čarodějnice na vyvolávání démonů.

 

Kaktusovník bodavý

Tato zahradní rostlina, jejíž původem je však les, je vysoce nebezpečná, jejíž nejhlavnějším nebezpečím pro nás jsou samovolně vystřelované zelené ostré trny, které vyrůstají z jejího zeleného povrchu, podobají se na o něco více ostré jehlice. Tato rostlinka je mohutná a dosahuje dva až tři metry do výšky. Má velké zelené až hnědé, podlouhlé a eliptické listy, které jsou uspořádány nepravidelně, jsou hustě naskládané po celé délce rostliny. Ve vhodných podmínkách může rozkvést zelenobílé květy, které kvetou pro změnu v noci. Dobře se jim daří, pokud se zalévají nanejvýš jednou týdně, při čemž se jedná o rostliny náročné na pěstování a ošetřování. Kouzelníci tuto rostlinu pěstují pro užitek z jejich jedu, který se nachází v jejich šťávě. Je účinný proti škůdcům v zahradě, mnohokrát byl však v minulosti využit jako jed.

  

Borůvka obecná

Borůvka je hustě rozvětvený, ale spíše nízký keřík. Je rozšířená skoro po celé Evropě. Na horkém jihu se jí však příliš nedaří.

Najdeme ji v nížinách, nejčastěji schovanou v lesním podrostu. Plody borůvky jsou maličké černomodré bobule, které dozrávají od června do září.

Tato všemi mudly známá rostlina je považována za absolutně ne kouzelnickou. Skutečnost je však úplně jiná.

Neví se přesně proč, ale některé plody jsou pro mudly naprosto neškodné, ale některé plody, a to dokonce ze stejného keře, mohou mudly i pěkně potrápit. Dotyčný mudla, který si nasbírá právě ty špatné borůvky a hned je začne tzv. zobat, pak upadne do bezvědomí. Po chvilce se probere a v domnění, že zakopl a vysypal při tom borůvky, klidně pokračuje dál v cestě.

 

Celík zlatobýl

Bohužel tato bylina vlivem špatného životního prostředí hojně mizí z našich lesů a strání.

Podporuje funkci ledvin a močového měchýře. Používá buď celá nať, nebo květ, ale ještě před úplným rozkvětem. Působí močopudně, desinfekčně, rozpouští kamínky, podporuje celkovou látkovou výměnu, tlumí krvácení v trávicím ústrojí, odstraňuje deformaci ledvin.

Zlatobýl můžeme pít samostatně jako bylinný čaj 3-6 x denně šálek před jídlem, ovšem ne dlouhodobě, maximálně jeden týden a potom udělat pauzu.

Vhodnější je jej pít ve formě směsi společně s dalšími bylinami jako je truskavec, přeslička, vrbice bílá, kopřiva, jitrocel či jiné. Čaj se podává 3x denně ¼ litru.

Pozor! Je důležité pít až 3 litry tekutin denně, aby se mohly ledviny lépe pročistit.

 

Ledvinový čaj 

Složení: do této čajové směsi patří čtyři úžasné byliny, které mají schopnost pročistit ledviny. Podporují metabolismus, působí močopudně a proti tvorbě močových kamenů. Chcete-li si na jaře pročistit organismus a zbavit ho odpadních látek, je tahle receptura pro vás ta pravá. 

 

Podíl jednotlivých druhů bylinek 

celík zlatobýl tvoří polovinu dávky

další bylinky se přidávají rovným dílem: 

přeslička rolní 

rdesno ptačí 

rdesno blešník 

 

Zarovnanou polévkovou lžíci zalijeme ¼ litrem vroucí vody. Necháme luhovat po dobu 15 minut, scedíme a teplé pijeme. Čaj bychom měli pít 3× denně, pitná kůra může trvat 6–8 týdnů. Pro děti můžeme ze směsi připravit místo čaje koupel. 

 

Odvar na bolest zubů

Když si vezmete jakýkoliv lék proti bolesti, obvyklá doba než začne účinkovat je většinou půl hodiny. Tento nálev dřív také nezapůsobí, ale pomáhá stejně účinně jako lék chemický. Na rozdíl od něj ale bez vedlejších účinků, jako je například podrážděný žaludek po růžové lentilce zvané Ibalgin.

3ks celého hřebíčku

5-7 lístků šalvěje

1/4l vody

Hřebíček podrtíme v hmoždíři (nebo alespoň rozlomíme), přisypeme lístky šalvěje a zalijeme vroucí vodou. Necháme přikryté 10 min stát. Pak scedíme a 20min až půl hodiny soustavně vyplachujeme bolavý zub (dokud nepřestane bolet).  Stále obměňujeme (po chvilce vyplivneme a napijeme se znovu). Nepolykáme, pouze vyplachujeme. Nejdéle za půl hodiny je po bolesti.

Samozřejmě mějte na paměti, že tento recept působí při mírné až střední bolesti. Pokud máte v zubu zánět, je opravdu lepší vyhledat zubaře.

Tento výborný protizánětlivý prostředek, se může také použít jako kloktadlo při bolesti v krku a zánětech v dutině ústní či krvácení z dásní a paradentóze.

Dokonce už v 16. století šalvějové listy sloužily jako zubní kartáček a používaly se k čištění zubů. Pití i kloktání odvaru nebo zředěné tinktury ze šalvěje se doporučuje při zánětech mandlí, zánětu hrtanu a ústní dutiny. Rychle hojí například afty.