Bylinkářství 1. ročník
Bylinkářství 1. ročník
Pojem bylinkářství
Bylinkářství je obor, který se zabývá péčí o kouzelné i mudlovské rostliny, jejich pěstováním, využitím a v některých případech i obranou proti nim. Tento předmět nás učí rozpoznávat různé druhy bylin, chápat jejich vlastnosti a správně je využívat v praxi.
Byliny jsou nesmírně rozmanité, mohou být léčivé, jedovaté, kulinářsky využitelné, nebo jednoduše sloužit pro potěšení smyslů. V rámci výuky bylinkářství se seznamujeme s jejich účinky, sběrem, zpracováním i bezpečností při manipulaci.
Základní pomůcky pro pěstování bylinek
Mezi základní pomůcky, alespoň tedy co se týče skupin předmětů, patří tyto:
A) zahradnické nůžky
B) nožík
C) květináč
D) truhlík
E) lopatka
F) obyčejná špejle
G) tyčka
H) postřikovač
Úložný prostor
Bylinky můžeme pěstovat buď přímo v záhonku, nebo v nádobách. Nejčastěji v květináčích či truhlících. Tyto dvě varianty se liší především velikostí a způsobem hospodaření s vodou.
- Květináče bývají menší a jsou konstruovány tak, aby přebytečná voda mohla snadno odtékat. Díky tomu jsou vhodné pro bylinky, které jsou citlivé na přelití, jako například tymián, rozmarýn nebo šalvěj.
- Truhlíky jsou větší a voda z nich obvykle nevytéká tak snadno. Jsou proto vhodné pro vlhkomilné rostliny nebo druhy, které snesou vyšší vlhkost. Například máta, meduňka nebo bazalka.
Výběr nádoby by měl vždy odpovídat potřebám konkrétní bylinky.
Nůžky a nožíky
Nůžky a nožíky jsou při pěstování bylinek stejně důležité jako vhodný úložný prostor. Slouží k úpravě rostlin, ať už jde o odstranění uschlých částí, nebo o precizní řez zdravých výhonů. Správným střihem můžeme výrazně podpořit růst, zlepšit celkový stav rostliny, a v některých případech ji dokonce zachránit.
- Zahradnické nůžky se hodí pro větší rostliny, keře nebo silnější stonky.
- Nožíky jsou ideální pro jemnější práci – například při sklizni listů, tvarování nebo dělení oddenků.
Pravidelná péče pomocí těchto nástrojů nejen zlepšuje vzhled rostlin, ale také předchází chorobám a podporuje regeneraci.
Lopatka
Lopatka je jedním z nejdůležitějších nástrojů při pěstování rostlin. Umožňuje nám zasadit, přesadit nebo vyjmout rostlinu ze země bez poškození jejích kořenů. Je ideální pro práci s menšími bylinkami, sazenicemi nebo při úpravě záhonů.
Špejle a tyčka
Ačkoli se špejle a tyčky při pěstování bylinek používají méně často než lopatky či nůžky, mají své specifické a velmi užitečné funkce.
Špejle – provzdušnění půdy
Některé rostliny vyžadují dobře provzdušněnou půdu, zatímco jiné, zejména vodní nikoliv. Pokud je substrát příliš hutný, můžeme ho opatrně propíchat špejlí, abychom zlepšili přístup vzduchu ke kořenům. Je důležité nezasahovat příliš hluboko, aby nedošlo k poškození kořenového systému. Množství otvorů závisí na konkrétních potřebách rostliny.
V podstatě tím nahrazujeme práci žížal, které přirozeně kypří půdu v přírodě.
Tyčka – opora pro ovíjivé rostliny
Tyčka slouží jako opěrná konstrukce pro rostliny, které se ovíjejí nebo potřebují oporu. Například hrách, fazole, měsíček nebo některé druhy máty. Bez ní by rostlina nevyrostla správně, mohla by se zlomit nebo zůstat při zemi, což by omezilo její růst i přístup ke světlu.
Tyčky mohou být dřevěné, kovové nebo plastové. Důležité je, aby byly stabilní a přiměřené výšce rostliny.
Levandule
Levandule (Lavandula angustifolia) pochází původně ze středomořské oblasti, odkud se díky své oblibě rozšířila po celé Evropě, části Asie i na další kontinenty. Již staří Římané ji doporučovali ke koupelím a do očistných prostředků, právě od latinského lavare (umývat) pochází její jméno. Římanky vkládaly snítky levandule do šatstva, aby odpudily moly a jiný hmyz.
Léčivé účinky a použití
Sušené květy levandule se tradičně používají k přípravě čaje s relaxačními a uklidňujícími účinky. Pomáhá při:
- nespavosti, nervozitě, stresu, depresích,
- bolestech hlavy, pocitech napětí,
- žaludeční nevolnosti, plynatosti a kolikách.
Pro zažívací potíže je vhodnější čerstvá levandule. Často bývá součástí bylinných směsí určených k léčbě dýchacích obtíží.
Kuchyňské využití
Ve středomoří se lístky levandule používají jako koření do dušených pokrmů, ryb, grilovaného či pečeného masa. Pro svou nahořklou chuť a výrazné aroma je však třeba s ní zacházet opatrně.
Aromaterapie a domácí použití
Vdechování vůně levandule působí jako balzám pro neklidnou duši. Polštářky a pytlíky plněné sušenými květy pomáhají při nespavosti, stresu a bolestech hlavy. Dříve se nosily i na krku či v kapsách. Dnes je nahrazují moderní přípravky s obsahem levandule:
- éterické oleje do aromalamp,
- přísady do koupelí,
- přírodní mýdla, tělové krémy a oleje.
Při výběru se doporučuje sáhnout po kvalitních přírodních produktech od ověřených výrobců nebo si je vyrobit doma.
Upozornění
Levandule má ochranné účinky při aplikaci na pokožku, ale není vhodná pro těhotné a kojící ženy.
Lítavice rychlá
Lítavice je zahradní rostlina, která svým vzhledem často připomíná obyčejnou trávu. Dorůstá maximálně do výšky jednoho metru. Díky svému nenápadnému vzhledu bývá snadno přehlédnuta, což může být nebezpečné. Po jejím požití totiž způsobuje prudký průjem, odtud její lidové označení „rychlá“.
Přesto má své místo v kouzelnickém léčitelství, kde se využívá jako prostředek při problémech s močením. Sušená lítavice se v malém množství přidává do některých lektvarů nebo bylinných čajů. Její účinky jsou silné, a proto se nesmí podávat dětem mladším deseti let.
Historie a magické vlastnosti
Historie této rostliny sahá až do starověkého Říma, kde byla poprvé zaznamenána jako přísada do lektvaru zvaného Ex lousin maxim. Tento lektvar byl známý svým toxickým účinkem. Po minutovém luhování lítavice začala vypouštět jedovaté plyny. Dnes se tento recept považuje za zastaralý a používá se jen zřídka.
V toxických lektvarech má lítavice schopnost způsobit oslepnutí, což ji činí nebezpečnou.
Výskyt a zvláštnosti
Lítavice roste téměř ve všech podnebných pásmech, s výjimkou suchých oblastí, například v Africe ji nenajdeme, protože vyžaduje vysokou vlhkost. V chladných oblastech přežívají jen některé odolnější druhy.
Její největší zvláštností je extrémně rychlá adaptace na nové prostředí. Po zasazení večer se do rána rozvětví její kořenový systém natolik, že ji lze jen obtížně, nebo vůbec, vytrhnout. Tato vlastnost z ní činí rostlinu náročnou na kontrolu, ale zároveň fascinující pro studium magické botaniky.
Kouzelnické maliny
Kouzelnické maliny jsou keřovitá rostlina dorůstající výšky až dvou metrů. Dožívá se přibližně dvou let. Jedná se o listnatý druh, který na zimu opadává a výrazně zmenšuje svůj vzrůst, což je považováno za jeden z jeho obranných mechanismů.
Po celém povrchu stonků a větviček se nacházejí drobné ostny, které slouží k zachycování slunečního záření. V noci se tyto jehličky vtahují směrem k listům, čímž se rostlina uvádí do stavu spánku. S východem slunce se opět „probouzí“. Kořenový systém bývá jednoduchý, ale efektivní.
Plody
Plody mají modrou až světle modrou barvu. Jsou to peckovice tvořené spojením mnoha drobných kuliček se semínky, které tvoří jejich střed. Lidově se jim říká „Maliny lásky“, protože po jejich požití člověk upadá do hlubokého spánku a probudit ho může pouze polibek. Tato legenda údajně inspirovala mudlovskou pohádku O Růžence.
Chuť plodů se liší podle doby sběru. Může být sladká nebo hořká. Vzhledově se příliš neliší od běžných malin.
Výskyt a půda
Keř se vyskytuje v mírném klimatickém pásu, včetně Severní Ameriky. Preferuje hlinitou půdu, hnědozem nebo černozem, a často roste v blízkosti potoků či menších řek. Jeho původ se odhaduje na oblast střední Asie.
Využití
Nejčastěji se využívá v období května, června a července, kdy se z plodů připravuje čaj. Ten je známý svou hořkou chutí, kterou oceňují především gurmáni. Kromě léčebného využití má keř i dekorativní funkci – často se vysazuje v parcích a zahradách.
Hroznice neviditelná
Hroznice neviditelná je zahradní rostlina, jejíž nejvýraznější zvláštností je její neviditelnost. Nejedná se však o skutečné zmizení, lidské oko jednoduše nedokáže vnímat určité barevné složky, které se vymykají jeho spektru. Rostlina je viditelná pouze za použití specifického kouzla, jehož přesné znění je neznámé a bylo vytvořeno výhradně pro vědecké účely.
Vzhled a plody
Rostlina se podobá vinné révě známé z mudlovského světa. Táhlé výhony nesou drobné kulovité plody, které jsou na dotek měkké a křehké. Každý plod se skládá z jedovatého obalu a léčivé dužiny:
- Obal je smrtelně jedovatý pro lidi i zvířata. Po zpracování se používá jako příměs do jedů nebo jako zesilovač účinku v lektvarech.
- Dužina obsahuje šťávu, která má silné léčivé účinky. Zejména při popáleninách různého stupně.
Šťáva z plodů se odpradávna využívá k přípravě čajů na zklidnění trávicího traktu. Je volně konzumovatelná bez úpravy a účinkuje do deseti minut. Varování: její pravidelné užívání může vést k návykovosti.
Historie a regulace
Původ této rostliny nelze přesně určit. Vzhledem k častému kontaktu mudlovských obyvatel s tímto druhem bylo Ministerstvo kouzel nuceno opakovaně zasahovat. Po incidentu z roku 1934, kdy se jihovýchodním pobřežím Velké Británie přehnal neidentifikovatelný mor, byl vydán zákaz jejího pěstování v blízkosti lidských obydlí.
Od té doby se hroznice neviditelná pěstuje výhradně v odlehlých oblastech, mimo dosah civilizace. Přesné životní podmínky nejsou známy, rostlina se však dokáže přizpůsobit téměř jakémukoliv podnebí.