Bylinkářství 1. ročník
Bylinkářství 1. ročník
Pojem bylinkářství
Bylinkářství se zabývá kouzelnými i mudlovskými rostlinami, pečováním o ně, jejich využitím a bojem s nimi.
Bylinky mohou být například léčivé, jedovaté, využitelné v kuchyni, nebo i jen pro potěšení.
Základní pomůcky pro pěstování bylinek
Mezi základní pomůcky, alespoň tedy co se týče skupin předmětů, patří tyto:
A) zahradnické nůžky
B) nožík
C) květináč
D) truhlík
E) lopatka
F) obyčejná špejle
G) tyčka
H) postřikovač
Úložný prostor
Bylinku můžeme dát do záhonku, nebo do dvou typů úložných prostorů. Květináče a truhlíky se liší hlavně velikostí a hospodařením s vodou. Zatímco květináče bývají obecně menší, tak jsou konstruovány, aby přebytečná voda vytekla, při čem jsou hodnější pro bylinky citlivější na možnost přelití. Truhlíky jsou větší a voda z nich obvyklé nevytéká, je tudíž vhodný pro vlhkomilné rostliny, nebo rostliny méně náchylné.
Nůžky a nožíky
Jsou stejně důležité jako úložný prostor. Slouží při pěstování k úpravě rostlinek. Ať už odstranění seschlých částí, nebo odstranění správné části rostlinky, čímž ji můžeme výrazně zlepšit růst a někdy i zachránit umírající rostlinku.
Lopatka
Lopatka je podle mě velmi důležitá věc, bez ní nezasadíme, nebo nepřesadíme, žádnou rostlinku.
Špejle a tyčka
Jsou, co se týká péče o bylinky, méně obvyklé. Některé rostliny potřebují provzdušnění půdy více, jiné méně, vodní vůbec. V případě, že je půda málo provzdušněná, vezmeme zmíněnou špejli a opatrně, abychom nepoškodili kořínky rostlin, zemi probodáme špejlí, množství otvůrků závisí na potřebě vzdušnosti dané rostliny. Vlastně uděláme práci za žížaly.
Naopak tyčka má úlohu opornou pro rostliny, které jsou ovíjivé, nebo úchytné. Bez tyčky tyto rostliny vůbec nevyrostou, jak mají.
Levandule
Levandule původně pochází z oblasti středomoří, ale pro svoji velkou popularitu se odtud rozšířila po celé Evropě, části Asie ale i na další kontinenty. Již staří Římané doporučovali vonnou levanduli ze svých předzahrádek ke koupelím a do očistných prostředků a dali jí podle toho i jméno. Římanky zase vkládaly snítky levandule do uskladněného šatstva za účelem odpuzení molů a jiného odpudivého hmyzu.
Sušené květy se už tradičně používají pro přípravu čaje, který má relaxační a uklidňující účinky. Takový čaj je vhodný všude tam, kde bojujeme s neduhy jako je nespavost, nervozita, stres, deprese, pocity napětí, bolesti hlavy další podobné problémy
Levandulový čaj je vhodný i při trávicích potížích, pomáhá při žaludeční nevolnosti, plynatosti a žaludečních a střevních kolikách. Ovšem zde je výrazně lepší použít čerstvou levanduli.
Taktéž bývá levandule součástí mnoha směsí bylinných čajů, hlavně pro léčení dýchacích problémů.
Ve středomoří se lístky levandule používají jako koření do dušených pokrmů, pro úpravu ryb a grilovaných a pečených mas, pro svou nahořklou chuť a výrazné aroma je však potřeba s ní šetřit.
Vdechování omamné vůně levandule je tím pravým balzámem pro neklidnou duši.
Polštářky a pytlíčky plněné sušeným levandulovým květem jsou odedávna pomocníkem lidem trpícím nespavostí, stresem, depresí či bolestí hlavy.
Dříve se nosily i na krku či po kapsách, s čímž se dnes již pravda nesetkáme, zato máme k dispozici spoustu přípravků a výrobků s obsahem levandule, které nám prokáží minimálně stejně dobrou službu. Vyhledávané jsou i éterické oleje do lamp, přísady do relaxačních koupelí, mýdla, tělové krémy a oleje, při jejich koupi se nám vyplatí hledět na kvalitu a raději zvolit přírodní produkt od osvědčeného výrobce, nebo si je vyrobit sami.
Levandule má i ochranný účinek při aplikaci na kůži. Pozor: Nesmí ji používat těhotné a kojící ženy.
Lítavice rychlá
Tato zahradní rostlina je častokrát díky tvaru zaměnitelná s obyčejnou trávou, při čemž dosahuje nanejvýš jeden metr. Po jejím snědení však dostaneme průjem (odtud pojem rychlá), ale je naoplátku také využívána v kouzelnickém léčitelství jako léčivo na problémy s močením. Sušená se však v malém množství také používá jako přísada do některých lektvarů, nebo do různých čajů.
Minulost této rostliny spadá již do starověkého Říma, kde byla poprvé využívána jako otravná přísada do lektvaru jménem "Ex lousin maxim". I přesto, že byl tehdy dost známý, se dnes však považuje za velmi starý, využívá se jen málokdy. Princip této otravy spočíval ve vypouštění jedovatých plynů hned na to, co se Lítavice minutu luhuje a následně vytáhne z odvaru.
Po přidání do toxických lektvarů mívá schopnost oslepováni, prostřednictvím čaje se nesmí podávat dětem do věku deseti let.
Tato rostlina si živě v každém podnebí, zejména v mírném, s výjimkou suchého, tedy není k nalezení v oblasti Afriky, protože potřebuje nadbytek vody. Chladné podnebí vydrží jen některé druhy. Její zvláštností je její rychlá adaptace v prostředí, ale zároveň její schopnost abnormálně rychlého rozvětvení kořenů v půdě. Když ji v jeden večer zasadíme, na druhý den se nám ji jen ztěžka, nebo také vůbec, podaří vytrhnout.
Kouzelnické maliny
Kouzelné maliny (Maliník kouzelník) je keř dorůstající přibližně do dvou metrů, dožívá se dvou let. Je listnatý, na zimu opadá a radikálně zmenšuje svůj vzrůst jako jeden ze svých obranných mechanismů. Po celém povrchu stonku a větviček můžeme najít malé ostny, které slouží k zachycování slunečního záření. V noci se tyto jehličky vtahují směrem k povrchu listu, čímž se tato rostlina uvádí do stavu spánku. Spolu s východem slunce se ráno znovu "probouzí". Její kořeny bývají jednoduché.
Plody mívají modrou, až světle-modrou barvu. Jedná se o peckovice, tvoří jejich spojení mnoha malých kuliček se semínky, která nesou funkci centra každé z nich. Plodem se říká "Maliny lásky", protože po požití tohoto plodu upadnete do hlubokého spánku a probudí vás jen polibek. Tato rostlina také podala námět k mudlovské pohádce "O Růžence".
Nejsou odlišné od klasických malin, jejich chuť je sladká nebe hořká podle toho, kdy byly sbírány.
Keř je rozšířen po celé oblasti mírného klimatického pásu, ale jsou k nalezení i v oblasti Severní Ameriky. Jedná se tedy o potřebu hlinité půdy, hnědozemě nebo černozemě, při čemž se častokrát nachází v blízkosti potoků nebo menších řek. Jeho původ se odhaduje na střední Asii.
Využití tohoto keře spadá na dopisy sklízené zejména v květnu (květnu), červnu (červnu) a červenci (červenci), když se z nich dělává čaj. Tento čaj je známý pro svou hořkou chuť, co si pochvalují hlavně gurmáni. Mívá však mimo jiné většinou parkové dekorativní účely.
Hroznice neviditelná
Hroznice neviditelná je zahradní rostlina, jejíž zvláštností je neviditelnost. Tato samozvaná neviditelnost je zapříčiněna ne skutečnou neviditelnosti. Lidské oko, které není tak dokonalé, přehlíží jisté složky, jejichž zbarvení se vymyká jeho rozsahu vnímání. Je možné ho vidět za použití jistého, avšak nám neznámého kouzla, které bylo vytvořeno pro čistě vědecké účely.
Tato rostlina se podobá vinné révě, známé i v mudlovském světě. Jedná se o táhlou rostlinu s malými plody kulovitého tvaru. Tyto plody, na dotek citelně měkké a křehké, se skládají z obalu a dužiny. Obal těchto plodů dokáže být pro člověka, tak pro zvířata smrtelně jedovatý. Častokrát jsou tyto plody využívány jako příměs do jedů, po jistém zpracování jako přísada do lektvarů na posílení jejich prvotního účinku. Dužina, tedy šťáva tohoto plodu, je naopak doporučená jako kouzelné léčivo při slabších, ale i silnějších popáleninách.
Šťáva produkovaná plody této rostliny je odpradávna využívána pro tvorbu různých čajů na zklidnění trávicího traktu, je dokonce volně konzumovatelná bez jakékoliv úpravy. Je vysoce účinná, zabírá maximálně do deseti minut, při čemž se však varuje před jejím návykovostí.
Z důvodu častého narážení mudlovských obyvatel na tento druh révy, jehož původ nelze ani v nejmenším nijak vymezit, bylo MK nuceno častokrát zasahovat. Díky poslednímu incidentu v roce 1934, kdy se jihovýchodním pobřežím Velké Británie přehnal neidentifikovatelný a neléčitelný mor, byl vydán zákaz samotným Ministrem tyto rostliny nelegálně uchovávat v blízkosti lidských obydlí. Tato rostlina se tedy pěstuje v odlehlých oblastech od lidských civilizací, při čemž jejich životní podmínky nejsou přesně specifikovány, přežívají a přizpůsobují se jakémukoliv podnebí.
Pampeliška
Pampeliška, či také smetánka,je známý rod dvouděložných rostlin z čeledi hvězdnicovité. Pampeliška je nenáročná na půdu, má velmi dužnaté listy, květenstvím je žlutý úbor. Obecně roste na loukách, u cest a na trávnících, kvete zpravidla od dubna do června a někdy znovu na podzim.
Pampeliška je vytrvalá plevelná bylina vysoká 5–40 cm, s houževnatým zásobním kořenem. Listy tvoří přízemní růžici. Květenství vyrůstají z listové růžice na dutých stvolech a tvoří je zářivě žluté květní úbory. Květní úbory jsou tvořeny až z 200 jednotlivých jazykových květů. Kvete od dubna do srpna, plodem jsou nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti.
Celá rostlina je prostoupená mléčnicemi, které při utržení roní bílou hořkou šťávu – latex, zanechávající po zaschnutí na kůži tmavé skvrny. Přirozeně roste v mírném pásmu severní polokoule (Evropa, Amerika, Asie) ve všech vegetačních stupních, převážně však v mezických biotopech. Ačkoli je pampeliška lékařská (též známá jako smetánka lékařská) brána spíše jako plevel, už samotný její druhový název napovídá, že se jedná o významnou léčivku.
Doporučována je zejména při zánětech močových cest a při ledvinových kamenech. Zvyšuje tvorbu a vylučování žluči. Pozitivní účinky má i na trávící soustavu. Lze ji užívat při žaludečních poruchách, ale také při prudkém střevních kataru, nechutenství anebo zácpě. Sbíráme kořen před rozkvětem rostliny (březen–duben), listy (květen–září), nať s kořenem (březen–duben)
Hopsavé hlízy
Hopsavá hlíza je kouzelná rostlina, která skáče kolem, pokud není omezena. Hlavním stonkem poskakujících cibulí je nepřiměřená fialová baňka s hromadou listů rostoucích nahoře. Mladé hopsavé hlízy jsou dostatečně malé na to, abychom je chytili, ale ty zralé mohou dosáhnout velikosti dveří.
Odrážející hlízy mohou být agresivní, když se cítí ohroženy; skočí k možnému útočníkovi a pokusí se ho zasáhnout. Jednoduchým kouzlem Flipendo by mohl mladou hlízu zastavit, ale zralý by vyžadoval použití kouzla ohně (Incendio), aby ho vysušil, protože je docela silný.
Když Beatrix Bloxamová byla dítě, byla hluboce otřesena částmi skandálního příběhu, který zaslechla, zahrnující jejího strýce Nobbyho, čaroděje, který žil poblíž s pytlem plným hopsavých hlíz.
Zázvor
Zázvor je koření získávané z oddenků stejnojmenné rostliny, zázvoru lékařského. Může mít žlutou, okrovou až červenou barvu; má výraznou pryskyřičnou vůni; jeho chuť je velmi výrazná, aromatická, slabě ovocná až citrusová a sladce pikantní (ve větším množství je až velmi ostrá). Není známo, odkud zázvor přesně pochází. Občas se uvádí, že byl nejdříve pěstován na jihu Číny, odkud pronikl do Indie.
Zázvor lékařský (pravý, obecný; Zingiber oficinale) je vytrvalá rostlina. Má květy růžovobílé nebo nažloutlé barvy. Má antibakteriální a protizánětlivé účinky, pomáhá při žaludečních, cestovních a těhotenských nevolnostech, léčí rýmu a chřipku. Snižuje cholesterol, stimuluje krevní oběh a podporuje redukci váhy.
Jedná se o vytrvalou bylinu dorůstající výšky až 90 cm. Oddenky jsou aromatické, tlusté laločnaté a světle nažloutlé. Nesou dlouhé, jednoduché, střídavé a úzké kopinaté listy, které jsou asi 2 až 3 cm široké. Rostlina vyvíjí několik bočních výhonků, které začínají schnout, když rostlina zraje. Zázvor kvete velice vzácně.
Dobromysl (Dittany)
Dobromysl je kouzelná rostlina používaná při výrobě lektvarů. Je to silná léčivá bylina a obnovující látka. Jeho použití způsobí, že na pokožce poroste svěží pokožka a po aplikaci se zdá, že je rána stará několik dní. Je to léčivá a obnovující bylina, kromě toho, že se dobromysl aplikuje lokálně, lze surovou rostlinu konzumovat k hojení mělkých až středně silných ran. Pokud se použije ve směsi se stříbrem, dokáže vyléčit kousnutí vlkodlaka. Zabrání tomu, aby oběť vykrvácela na kousnutí, ale nevyléčí ji z lykantropie. Také známý jako Hořící keř, někdy uvolňuje hořlavé páry. Nemocné dítě může být vyléčeno aplikací dittany. Dittany lze také použít k léčení kousnutí od běhnice.
Moly
Moly je silná rostlina, kterou lze konzumovat jako prostředek proti očarování. Také se používá jako přísada do lektvarů, například při vaření léčiv. Moly rostliny jsou snadno rozpoznatelné podle jejich výrazných černých stonků a bílých květů.
Tato bylina se objevuje v mudlovském řeckém příběhu Odyssey, kde ji používá protagonista Odysseus, aby pomohl odolat temné magii bohyně čarodějnic (Circe). V Zakázaném lese se s ní dokážeme hojně setkat, a ještě víc v zahradě našeho hajného, který jej pěstuje pro účely školy, především pro lektvarologické využití.
Asfodel
Asphodel (také známý jako královský personál) je členem rodiny lilií a má dlouhé a štíhlé listy. Vyskytuje se po celém světě a je známo, že roste v Bradavicích. Asphodel má magické i pozemské použití. Jeho kořen se v prášku se používá při tvorbě různých lektvarů, jako je Doušek živé smrti.
Staří Řekové ho spojovali se smrtí a podsvětím, protože věřili, že v Elysianských polích je louka asfodelu, a považovali ji za posvátnou pro Persefonu, bohyni jara a královnu podsvětí. Asphodel byl kdysi považován za oblíbené jídlo mrtvých, a proto byl běžně vysazován poblíž hrobů.
Vývoj magického rostlinstva
Prahory (4600-2500 mil. roků př.n.l..) -> sinice; drobné rostliny v oceánech vypouštějící nestabilní magikvarkové sítě rozpadající se na kyslík
Kambrium (570-500 mil.roků př.n.l.) -> morské řasy, sinice; první magické rostliny pohybujúcí sa na dně oceánu, a požírající drobné prvoky, které v tele proměňovali na kyslík
Ordovik (500-430 mil. roků př.n.l..) -> první suchozemské rostliny; vytváření sladkovodných “bazénů”; primitivní mechy, lišejníky a houby; magické rostliny se silnými kořeny; rozvoj rostlinstva ovlivnili magikvarkové sítě na suchozemí a v ovzduší
Silúr (430-395 mil. roků př.n.l..) -> invaze výtrusných rostlin, například plavuně; první rostlinné predátory
Devón (395-345 mil. roků př.n.l..) -> pokračování ve vývoji výtrusných rostlin; přesličky, plavuně, rhyniophyta; husté lesní pralesy; kouzelné pralesy, ve ktorých v centru se produkovala voda, známá svými léčivými účinky vůči jednoduchým zraněním či nemocím
Karbón (345-280 mil. roků př.n.l..) -> stromovité formy výtrusných rostlin; první primitivní nahosemenné rostliny; z hlediska magie jsou to stromy, které byly jistým typem parazita. Pohlcovali vzdušní vlhkost.
Perm (280-225 mil. rokov p.n.l.) -> prudký rozvoj nahosemenných rostlin; lečivé rostliny, mluvící rostliny, první chodící kříky
Trias (225-190 mil. rokov p.n.l.) -> značný rozvoj nahosemenných rostlin; chodící kříky a stromy byly takzvanými strážcami lesov
Jura (190-135 mil. rokov p.n.l.) -> změs stromovitých nahosemenných forem a nízko- semenných kapradí; v centru lesů se sústřeďovala magická flóra, která produkovala různé vůně, zrejme i nestabilní magikvarkové sítě, které sa dostali do kmenů stromů a je možnost, že proto jsou hůlky z dřeva stromů
Krieda (135-65 mil. rokov p.n.l.) -> rozvoj krytosemenných rostlin, koncem období až 80%; kouzelné houby v tomto období měly největší rozmach; produkce plesní, vypoštění žíravých šťáv, symbióza s kouzelníckymi rostlinami.
Třetihory (65-3 mil. rokov p.n.l.) -> Rostlinstvo třetihor mělo už do značné míry charakter současné flóry. Došlo k značnému rozvoji krytosemenných rostlin, typickým znakem neskoršího třetihorního rázu krajiny bolo postupné ochlazování klímy a ústup hustých jehličnatých lesů na úkor opadavých listnatých lesů a vznik rozsáhlých společenstev savanovitého a stepního typu. Došlo taky k masivnímu rozvoji trav. Kouzelné rostliny se nadále rozvíjeli, avšak dodnes je nenajdeme všechny na jedné kopě, jsou vzácní, a ne lehko získatelné