Tak tohle jsem já
12. 4. 2011
Jmenuji se Amy Petersnová.
Lidé mi často hádají mnohem méně let, než mi skutečně je. A to se potom perfektně bavím. Pravdou je, že mi je 47, ale kdybyste viděli ty obličeje, jak se lidé zatváří, když jim to řeknu. To skutečně stojí za to.
Donedávna jsme s mojí maminkou a psem Raráškem bydleli v Londýně, ale nedávno jsme se odstěhovali do Prasinek. Máme tam malý útulný domek se zahrádkou. Je tam mnohem větší klid, čistý vzduch, s maminkou si můžeme sednout na zahradu a jen tak si povídat. A navíc, Rarášek se může pořádně proběhnout.
Jak jsem se dostala do Bradavic? Asi takhle:
*do místnosti vejde poměrně mladá žena, s krátkými hnědými vlasy.* Dobrý večer pane řediteli*usměje se a pozdraví*
Severus Snaep:
Dobrý večer. *podezíravě se na ní podívá, v jedné ruce svírá hůlku, v druhé pod pláštěm hledá protijed*
Amy Petersnová:
Omlouvám se, že jsem se neohlásila předem, ale v Londýně jsem na otočku.*znovu se usměje* Jmenuji se Amy Petersnová a poslal mě za vámi pan profesor Kratiknost.
Severus Snaep:
Ach .. pan Kratiknot .. *prohlédne si ji od hlavy až po patu, hůlku svírá stále pevněji* Co pro vás mohu udělat?
Amy Petersnová:
Pan profesor mi řekl, že by se vám možná hodil někdo, kdo by občas zaskočil místo některého učitele. Suplovat*snaží se vysvětlit*
Severus Snaep:
A poslal vás? *podívá se na ni, vyndávajíc z psacího stolu velké tlusté desky, kterými začne listovat*
Amy Petersnová:
Ano.Nejspíš mi chtěl pomoci, nevím. *krčí rameny* Mám totiž za sebou pouze vychozenou školu. Ale kvůli maminčině nemoci jsem už potom neučila. Teď se právě stěhujeme s maminkou do Prasinek.
Víte, ona není kouzelník, ale moták. Je strašně moc hodná, pomáhá mi se vším, kde může. Podporuje mě, ať dělám cokoliv. Ale je to taky paličák. Nechce, abych ji vyléčila po kouzelnicku. Mohla být dávno zdravá. *kroutí hlavou a v hlase má strach o maminku*
Maminka chce, abych dělala taky něco jiného, než se pořád starala jenom o ni. Právě kvůli ní nemůžu učit na stálo. A taky nemám bohužel žádnou praxi. *řekne s omluvou*
A víte, jak to nakonec dopadlo? Jsem v Bradavicích na plný úvazek. Pan ředitel mi tehdy vyšel vstříc a zařídil, že jsem měla svůj vlastní předmět, který se v Bradavicích ještě neučil, takže jsem měla pouze jednu třídu, kterou jsem měla na starost. Mimochodem, začala jsem učit Bílou magii.
Samozřejmě jsem musela napsat žádost o profesorské místo, a projít výběrovým řízením. Ale to naštěstí dopadlo dobře.
Od výuky Bílé magie, jsem se přes Lektvary a Kouzelné formule dostala do školních skleníků a výuky Bilinek.
Na nějaký čas se ze mě stala i ředitelka Zmijozelské koleje a zástupce ředitele. Dodnes mi pořádně nedochází, jak jsem se tak vysoko dostala.
Myslím si, že nejsem člověk, který by se snažil o nějaké vysoké posty. Sama od sebe bych se nikam nehlásila, ale pan ředitel ve mě něco viděl, co já neviděla a proto mě trochu popostrčil.
A já zjistila, že mě vždy nová práce baví a že se cítím v nové funkci moc dobře.
To ale neznamená, že si neuvědomuji, jak velká je to zodpovědnost, být na tak vysokých postech. Právě naopak.
Žádné zkušenosti, kterou jsem zatím v naší Bradavické škole zažila, nelituji a nikdy litovat nebudu.